7 C 36/2023-26 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 974 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru, a to smlouvy [číslo] ze dne 5. 7. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 37 020 Kč (úvěr 20 000 Kč, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, poplatek za pojištění 480 Kč a poplatek za asistenční služby 540 Kč), a to v 60 pravidelných splátkách po 617 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 8. 2020. Dle žaloby žalovaný uhradil částku 22 719 Kč. Druhá smlouva o úvěru [číslo] ze dne 19. 4. 2019 byla dle žaloby uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] a žalovaným, a na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem ve výši 59 640 Kč (úvěr 30 000 Kč, úrok 5 100 Kč, administrativní poplatek 6 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 17 100 Kč, poplatek za pojištění 720 Kč a poplatek za asistenční služby 720 Kč), a to v 80 pravidelných splátkách po 746 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 10. 2020. Dle žaloby žalovaný uhradil částku 32 467 Kč, poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena na tento úvěr dne 22. 3. 2022. Pohledávky byly na současnou žalobkyni postoupeny dne 1. 11. 2022. Po datu postoupení žalovaný na pohledávky dle žaloby nic neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 41 974 Kč s příslušenstvím. 2. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 7. 2014 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem a pojištěním v částce 37 020 Kč, a to v 60 splátkách po 617 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl vypočten jako součet úroku ve výši 4 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, pojištění ve výši 480 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 540 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem a pojištěním v částce 59 640 Kč, a to v 80 splátkách po 746 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl vypočten jako součet úroku ve výši 5 100 Kč, administrativního poplatku ve výši 6 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč, pojištění ve výši 720 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 720 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv postoupila současné žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámil žalovanému postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzval k úhradě pohledávek nové žalobkyni. 7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 64 868,49 Kč nejpozději do 25. 3. 2023 s poučením o postoupení pohledávky a s poučením, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 10. 3. 2023. 8. Soud přezkoumal uzavřené smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že tyto jsou v určité části (v části, která se týká poplatků za poskytnutí úvěru) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a v části jsou neplatné. Pokud se týká poplatků ve výši 17 020 Kč a 29 640 Kč, tak tyto jsou s ohledem na výši poskytnutých úvěrů (20 000 Kč a 30 000 Kč) neúměrně vysoké. Lze v nich tak spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o náklady spojené s úvěrem popsané shora. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatcích za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatky za poskytnutí úvěrů ve výši 30 % z každého poskytnutého úvěru, tedy ve výši 6 000 Kč u úvěru ve výši 20 000 Kč a ve výši 9 000 Kč u úvěru ve výši 30 000 Kč. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatcích (podle soudu nemravných a neplatných) podepsal. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřeny úvěrové smlouvy, a to s odkazem na ust. § 2395 a násl. NOZ (nového občanského zákoníku – dále jen NOZ) ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry ve výši 20 000 Kč a 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s poplatky, celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 37 020 Kč a 59 640 Kč. Postoupení pohledávek na současnou žalobkyni bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy a rovněž bylo doloženo, že žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný uhradil na úvěr ve výši 20 000 Kč částku 22 719 Kč a na úvěr ve výši 30 000 Kč uhradil 32 467 Kč. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, na výzvu soudu nereagoval. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 4 301 Kč (20 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 6 000 Kč – uhrazených 22 719 Kč + sjednané poplatky za pojištění a asistenční služby ve výši 480 Kč a 540 Kč) a dále částku 7 973 Kč (30 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 9 000 Kč – uhrazených 32 467 Kč + sjednané poplatky za pojištění a asistenční služby ve výši 720 Kč a 720 Kč). Rovněž soud žalobkyni přiznal účastníky sjednané úroky ve výši 26,432 % p. a. z částky 4 301 Kč a ve výši 20,74 % p. a. z částky 7 973 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 NOZ povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužných jistin, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 10 250 Kč a 19 450 Kč, úroků a úroků z prodlení nad rozsah úroků a úroků z prodlení uvedených ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 2 099 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 1 680 Kč, proto je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 419 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 41 974 Kč, žalobkyni bylo vyhověno co do částky 12 274 Kč, žaloba byla pro částku 29 700 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalovaného 71 % ku 29 % žalovaného. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 42 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na zaplacení 42 % z účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaný byl v řízení nečinný, žádné náklady neúčtoval a soudu z obsahu spisu není známo, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.