9 C 146/2022-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 2. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu nevrácené zápůjčky, kterou měl žalovanému poskytnout dne 14. 6. 2021. Uvedeného dne žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaný tuto zápůjčku vrátí žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, které měly být hrazeny formou srážek ze mzdy, již žalovaný měl pobírat u svého zaměstnavatele [jméno] [celé jméno žalobce], [IČO], který je otcem žalobce. U toho začal pracovat na základě pracovní smlouvy z 1. 6. 2021 jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, k datu 24. 8. 2021 však dal výpověď z pracovního poměru, který tak skončil ještě ve zkušební době k datu 31. 8. 2021. S dohodnutými splátkami zápůjčky nebylo ani započato a žalovaný žalobci na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla zaslána do jeho datové schránky, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 27. 3. 2023. Žalobce i jeho zástupce se z jednání omluvili, přičemž souhlasili, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolán (předvolání mu bylo dodáno do jeho datové schránky 23. 2. 2023 a na základě tzv. fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) je třeba jej považovat za doručené desátým dnem poté, tj. k datu 6. 3. 2023), se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listiny označené jako„ Půjčka“ datované dnem 14. 6. 2021, kterou soud podle jejího obsahu posoudil jako smlouvu o zápůjčce, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému dne 14. 6. 2021 peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku žalobci vrátí, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, které měly probíhat formou srážek ze mzdy, která měla být žalovanému vyplácena vždy k 20. dni v měsíci. 5. Z pracovní smlouvy z 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl s účinností od 1. 6. 2021 zaměstnán u [jméno] [celé jméno žalobce], [IČO], na pozici řidiče mezinárodní kamionové dopravy s tím, že mzda ve výši 22 000 Kč hrubého mu měla být vyplácena k 20. dni v měsíci. 6. Z výpovědi z pracovního poměru z 24. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný podal výpověď ze shora uvedeného pracovního poměru, a to k datu 31. 8. 2021. Výpověď zdůvodnil svým stěhováním z místa bydliště v [část obce]. 7. Z předžalobní výzvy z 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky ve výši 28 000 Kč, a to nejpozději ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy, a upozornil jej na to, že pokud svůj dluh neuhradí dobrovolně, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiložené poštovní dodejky byla předmětná výzva odeslána dne 21. 2. 2022 na adresu žalovaného uvedenou v jeho pracovní smlouvě ([část obce a číslo], [obec]). 8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce poskytl žalovanému dne 14. 6. 2021 formou zápůjčky peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že mu tuto částku vrátí, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 5 000 Kč. Ty měly být hrazeny formou srážek ze mzdy, jež měla být žalovanému vyplácena v rámci pracovního poměru u otce žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], pro něhož žalovaný od 1. 6. 2021 pracoval na pozici řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Termín pro výplatu mzdy byl vždy 20. den v měsíci. Žalovaný k datu 31. 8. 2021 podal výpověď z uvedeného pracovního poměru. Žalobce jej vyzval k vrácení zápůjčky prostřednictvím předžalobní výzvy svého právního zástupce z 10. 2. 2022. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému dne 14. 6. 2021 peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Převzetí této částky žalovaný potvrdil svým podpisem na listině označené jako„ Půjčka“, kterou lze dle jejího obsahu hodnotit jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky podle § 2390 o. z. Uvedená listina totiž obsahuje potvrzení o předání předmětu zápůjčky žalovanému jakožto vydlužiteli (zápůjčka je reálným kontraktem a k uzavření smlouvy a vzniku závazku tak dochází až v okamžiku předání a převzetí předmětu zápůjčky) a současně i jeho závazek poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Splatnost zápůjčky byla mezi účastníky smluvena tak, že žalovaný měl zápůjčku splácet v měsíčních splátkách po 5 000 Kč formou srážek z jeho mzdy z pracovního poměru u otce žalobce. Mzda byla splatná vždy k 20. dni v měsíci, lze tedy vycházet z toho, že i splátky zápůjčky měly být spláceny k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. S ohledem na to, že smlouva výslovně neupravovala datum splatnosti první splátky zápůjčky, lze vycházet z toho, že první splátka byla splatná k 20. 7. 2021, neboť žalovaný začal pro otce žalobce pracovat od 1. 6. 2021 (o čemž žalobce zjevně věděl) a nárok na první výplatu (za měsíc červen 2021) mu tak dle jeho pracovní smlouvy vznikl právě k datu 20. 7. 2021. 11. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že žalobci uhradil byť jen jedinou sjednanou splátku zápůjčky. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní přitom v této otázce tížilo jeho. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval, se soudem nekomunikoval, k nařízenému jednání ve věci se nedostavil. Soudu proto nezbylo, než vycházet z toho, že tvrzení žalobce, podle něhož žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy o zápůjčce neuhradil ničeho, je pravdivé. Vzhledem k tomu, že zápůjčka měla být splacena v celkem šesti splátkách (5 splátek po 5 000 Kč + 1 splátka ve výši 3 000 Kč) a první splátka byla splatná k datu 20. 7. 2021, nelze dospět k jinému závěru, než že se postupně staly splatnými všechny sjednané splátky zápůjčky (poslední sjednaná splátka byla splatná k datu 20. 12. 2021) a že tedy žalovaný aktuálně dluží žalobci celou žalobou požadovanou částku 28 000 Kč. Z toho důvodu soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 28 000 Kč, a to včetně nárokovaného zákonného úroku z prodlení. Právo na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Žalobce měl v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak vůči žalovanému svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 9 148 Kč Náklady zastoupení žalobce jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 6 660 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a sepis žaloby, kdy každý z těchto úkonů je podle § 7 bodu 5 AT honorován sazbou odměny ve výši 2 220 Kč (počítáno z tarifní hodnoty odpovídající výši vymáhaného peněžitého plnění bez příslušenství, tj. z částky 28 000 Kč, a to v souladu s § 8 odst. 1 AT), dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů souvisejícími s uvedenými úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT (tj. celkem 900 Kč) a náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 7 560 Kč) ve výši 1 588 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 10 548 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.