9 C 195/2023-71 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 13 561,18 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 11. 1. 2022. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem, jehož výše dle smlouvy činila 19,9 % ročně. Dostal se však do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, což vedlo k tomu, že žalobkyně ke dni 14. 11. 2022 veškeré své pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy prohlásila za okamžitě splatné. Žalovaná částka ve výši 13 561,18 Kč představovala dlužnou jistinu úvěru. Vedle ní žalobkyně požadovala rovněž zaplacení k datu 22. 4. 2023 kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 654,24 Kč, k témuž datu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 530,62 Kč, běžícího úroku ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 23. 4. 2023 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za totéž období. 2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 11. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s limitem do výše 16 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Sjednaná úroková sazba činila 19,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet minimální měsíční splátky ve výši 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň ve výši 500 Kč s tím, že pokud ke dni vystavení výpisu nebude vyčerpáno alespoň 500 Kč, pak musí splatit celou vyčerpanou částku. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla stanovena vždy ke 14. dni příslušného měsíce. V čl. VIII. odst. 3 smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně v případě, že nastane skutečnost, která může ohrozit splacení úvěru, tento úvěr zesplatnit. Mezi takové skutečnost patřilo dle citovaného ustanovení zejména prodlení se splácením peněžitých částek ze strany žalovaného vůči žalobkyni. 5. Z transakční historie k předmětné úvěrové smlouvě předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný poprvé čerpal peněžní prostředky z úvěrového rámce dne 11. 1. 2022 ve výši 1 000 Kč. K datu 22. 4. 2023 činil jeho dluh na jistině úvěru 13 561,18 Kč, na úroku 654,24 Kč a na úroku z prodlení 530,62 Kč. 6. Z písemných upomínek předložených žalobkyní bylo zjištěno, že tato opakovaně písemně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru. 7. Z oznámení o zesplatnění úvěru z 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně písemně oznámila žalovanému, že ačkoliv jej několikrát marně písemně upomínala a vyzývala, aby neprodleně zaplatil dluh plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy, je i nadále v prodlení s hrazením splátek, pročež žalobkyně k datu 14. 11. 2022 prohlašuje všechny své pohledávky z předmětné smlouvy za splatné. Žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dluhu ve výši 13 321,02 Kč ve lhůtě do 28. 11. 2022. 8. Z předžalobní výzvy z 28. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 14 746,04 Kč s příslušenstvím písemně zástupcem žalobkyně, přičemž byl současně poučen o tom, že pokud dluh obratem neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla uvedená výzva odeslána žalovanému 9. 5. 2023. 9. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů neučinil soud žádné pro rozhodnutí ve věci jakkoliv relevantní zjištění. 10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 1. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě umožnila žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu, který činil 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,90 % splácet formou minimálních měsíčních splátek, jejichž výše měla činit 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy však alespoň 500 Kč, případně měla odpovídat výši vyčerpané částky, pokud tato byla nižší než 500 Kč. Splátky byly splatné ke 14. dni v měsíci. Žalovaný poprvé čerpal úvěr ještě dne 11. 1. 2022. Dostal se však do prodlení s jeho splácením, pročež jej žalobkyně nejprve opakovaně písemně vyzývala k úhradě dlužných částek, následně mu pak dopisem z 21. 11. 2022 písemně oznámila, že prohlašuje všechny své pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy za splatné k datu 14. 11. 2022, a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 13 321,02 Kč ve lhůtě do 28. 11. 2022. Žalovaný byl pak vyzván k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 28. 4. 2023. K datu 22. 4. 2023 činil jeho dluh z předmětné smlouvy na jistině úvěru 13 561,18 Kč, na úroku 654,24 Kč a na úroku z prodlení 530,62 Kč. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovanému tím ve smyslu příslušných smluvních ujednání i podle shora citovaného § 2395 o. z. vznikla povinnost vrátit žalobkyni takto vyčerpané peněžní prostředky a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,90 % ročně. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru. Za dané situace přitom bylo na něm, aby případně tvrdil a zejména pak prokázal, že tyto splátky splácel žalobkyni řádně a včas. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Ten proto vyšel z předložené transakční historie, podle níž žalovaný k datu 22. 4. 2023 dlužil na jistině úvěru 13 561,18 Kč, na úroku 654,24 Kč a na úroku z prodlení 530,62 Kč. Uvedené částky tedy žalobkyni přiznal a žalovaného současně zavázal k úhradě běžícího smluvního úroku, jehož požadovanou výši (8,05 % ročně) žalobkyně správně ponížila tak, aby odpovídala aktuálnímu znění § 122 odst. 4 ZSÚ, a rovněž běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 23. 4. 2023 do zaplacení. Nárok na úhradu požadovaného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) po 300 Kč za úkon podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Pro úplnost soud dodává, že při výpočtu výše náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně svůj nárok ve věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru, který ve skutkově a právně obdobných případech (tedy ve sporec