9 C 249/2022-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení 129 601,52 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, která byla mezi účastnicemi uzavřena dne 6. 12. 2019. Tvrdila, že na podkladě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 588 800 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit úrok za poskytnutí úvěru, jehož výše činila 5,90 % ročně, a poplatky související s poskytnutým úvěrem, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Dostala se však do prodlení s úhradou těchto splátek za měsíce listopad a prosinec 2020 a za měsíc leden 2021. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou dopisem z 20. 1. 2021 odstoupila od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným k datu 24. 2. 2021. Žalovaná následně svým písemným prohlášením dluh z předmětné úvěrové smlouvy uznala a zavázala se jej splácet, ani tento svůj závazek však nesplnila. Aktuálně žalovaná dluží žalobkyni na jistině úvěru 129 601,52 Kč Vedle této částky se žalobkyně dále domáhala smluvního úroku v kapitalizované výši 25 299,67 Kč, která odpovídala úrokové části jednotlivých anuitních splátek úvěru splatných v době od poskytnutí úvěru (12. 12. 2019) do data jeho zesplatnění (24. 2. 2021), dále kapitalizovaného úroku ve výši 28 253,74 Kč, kdy tato částka odpovídala úroku ve výši 5,90 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 25. 2. 2021 do 8. 2. 2022 navýšenému o sazbu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za totéž období, a v neposlední řadě rovněž běžícího smluvního úroku ve výši 5,90 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 9. 2. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za totéž období. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 12. 12. 2022, ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovanou, její souhlas soud presumoval, neboť žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 6. 12. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 588 800 Kč, jehož účelová část ve výši 588 760,36 Kč měla být použita na splacení dluhu žalované u společnosti [právnická osoba] Úvěr měl být žalované vyplacen ve prospěch jejího bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 5,9 % z dlužné jistiny ročně a dále poplatky související s úvěrem dle sazebníku žalobkyně, to vše v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 7 709,04 Kč, které byly splatné vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen„ VOP“). Dle jejich čl. 6 .1.3 písm. b) byla žalobkyně v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou pohledávek vzniklých ze smlouvy, oprávněna od smlouvy odstoupit. 5. Z předloženého výpisu ze shora uvedeného bankovního účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně ve prospěch tohoto účtu dne 12. 12. 2019 vyplatila částku 588 800 Kč. 6. Z transakční historie k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaná ke dni 13. 9. 2021 dlužila na jistině úvěru 129 601,52 Kč. 7. Z dopisu z 20. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovanou o tom, že za její osobou eviduje dluh ve výši 11 970,04 Kč vzniklý z titulu předmětné úvěrové smlouvy, a vyzvala ji k úhradě uvedené dlužné částky včetně poplatku ve výši 150 Kč za vyhotovení a zaslání zmíněného dopisu ve lhůtě sedmi dnů od jeho doručení. Dále upozornila žalovanou, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, žalobkyně odstupuje od smlouvy, a to s ohledem na fakt, že žalovaná se dostala do prodlení se splacením více než dvou dohodnutých splátek úvěru. Dle přiložené poštovní dodejky byl dopis odeslán na adresu místa trvalého pobytu žalované uvedenou ve smlouvě 22. 2. 2021. 8. Z předžalobní výzvy ze 5. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 183 154,92 Kč s příslušenstvím vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy a upozornila žalovanou, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalované na adresu místa jejího trvalého pobytu 12. 5. 2022. 9. Z ostatních předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Žalobkyně sice předložila k důkazu mimo jiné uznávací prohlášení žalované z 23. 3. 2021, z něhož vyplývá, že žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni v částce 198 071 Kč, nicméně dle obsahu prohlášení se toto vztahovalo k pohledávce vzniklé z úvěru [číslo]. Z žádné jiné listiny předložené žalobkyní přitom nevyplývá, že by uzavřená úvěrová smlouvy nesla právě takové označení, naopak jak z textu samotné smlouvy, tak i z obsahu shora uvedeného dopisu z 20. 1. 2021 lze dovodit, že úvěrová smlouvy měla číslo GNN [bankovní účet]. Vzhledem k tomu soud z obsahu písemného uznávacího prohlášení nevycházel, neboť z jeho pohledu nebylo postaveno najisto, že se toto prohlášení vztahuje k posuzované smlouvě o úvěru. 10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalované dne 12. 12. 2019 bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu peněžní prostředky ve výši 588 800 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí úrok ve výši 5,90 % z dlužné jistiny ročně a dále poplatky související s úvěrem dle sazebníku žalobkyně, to vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 7 709,04 Kč, které byly splatné vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce. V čl. 6 .1.3 písm. b) VOP, které tvořily nedílnou součást smlouvy, bylo sjednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou pohledávek vzniklých na základě smlouvy, bude žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit. Dopisem z 20. 1. 2021 žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované se splacením více než dvou dohodnutých splátek úvěru. Následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky plynoucí z předmětné smlouvy ve výši 183 154,92 Kč s příslušenstvím předžalobní výzvou ze 5. 5. 2022. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění. 12. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnila, když žalované prokazatelně poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím ve smyslu shora citovaného ustanovení i dle příslušných smluvních ujednání vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru a současně zaplatit sjednaný úrok, jehož výše činila 5,90 % ročně, a dále poplatky související s úvěrem. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a že aktuálně dluží žalobkyni v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou na jistině 129 601,52 Kč. Bylo přitom právě na žalované, aby v případě, že svůj dluh splácela žalobkyni řádně a včas dle dohodnutého splátkového kalendáře, respektive jej umořila z větší části, než tvrdí žalobkyně, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však na podanou žalobu nijak nereagovala, se soudem nekomunikovala a po celou dobu trvání řízení zůstala pasivní. Za této situace soudu nezbylo, než vycházet, pokud jde o aktuální výši dluhu žalované, z žalobních tvrzení. Vzhledem k tomu, že tato korespondovala s předloženými důkazy, dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. 14. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných 129 601,52 Kč. Žalovanou dále zavázal též k úhradě nárokovaného příslušenství v podobě dlužného smluvního úroku ve výši 5,90