9 C 44/2023-64 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 31 650 Kč s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o povoleném přečerpání, která byla mezi účastníky uzavřena 12. 6. 2021. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu. Žalovaný však neplnil sjednané podmínky splácení poskytnutého úvěru, což vedlo žalobkyni k tomu, že k datu 28. 1. 2022 v souladu s příslušnými ustanoveními svých obchodních podmínek celý poskytnutý úvěr prohlásila za splatný. K datu 22. 12. 2022 činil dluh žalovaného z předmětné úvěrové smlouvy na jistině 30 000 Kč, na poplatcích 1 650 Kč, na smluvním úroku 6 072,40 Kč a na úroku z prodlení 2 437,89 Kč. Žalobkyně se vedle zaplacení uvedených částek dále domáhala zaplacení běžícího úroku ve výši 8,05 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině (30 000 Kč) od 23. 12. 2022 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině za totéž období. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jejich souhlas předpokládal. 4. Ze smlouvy o [anonymizována dvě slova] kontu uzavřené mezi účastníky dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla běžný účet č. [bankovní účet]. 5. Ze smlouvy o kontokorentu uzavřené mezi účastníky dne 12. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho shora uvedeném účtu neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou až do výše úvěrového limitu ve výši 26 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet tak, že zajistí na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvní pokuty. Současně byl dle smlouvy povinen na účtu zajistit měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Ve smlouvě se rovněž zavázal hradit žalobkyni vymezené poplatky, např. poplatek za upomínku ve výši 300 Kč, poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč, poplatek za výzvu ke splnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč, a další poplatky. V čl. VI. odst. 3 smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna mimo jiné zesplatnit úvěr v případě, že nastane skutečnost, která může ohrozit splacení úvěru. Za takovou skutečnost se dle smlouvy považovalo zejména prodlení se splácením peněžitých částek vůči žalobkyni. 6. Z dodatku ke shora uvedené smlouvě o kontokorentu uzavřeného mezi účastníky 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že se účastníci dohodli na navýšení úvěrového limitu na 30 000 Kč s účinností od 30. 6. 2021. 7. Z písemných výzev z 11. 11. 2021 a 30. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek vzniklých z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy a upozorňovala ho na možnost zesplatnění úvěru. 8. Z dopisu z 13. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že k datu 28. 1. 2022 prohlašuje jeho úvěr za splatný, a to proto, že porušil podmínku, aby každý měsíc na svém účtu zajistil kreditní obrat minimálně ve výši 50 % jeho úvěrového limitu. Žalovaný byl vyzván k neprodlené úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy. 9. Z předžalobní výzvy z 6. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 39 939,68 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 13. 12. 2022 a upozornila žalovaného, že pokud dluh ve stanovené lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. 11. 2020 zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Účastníci následně uzavřeli dne 12. 6. 2021 smlouvu o kontokorentu, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat na jeho shora uvedeném účtu revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 26 000 Kč, který byl následně na základě dodatku k předmětné úvěrové smlouvě z 28. 6. 2021 navýšen na 30 000 Kč s účinností od 30. 6. 2021. Žalovaný se zavázal, že bude poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně žalobkyni splácet tak, že na svém účtu zajistí měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Dále se zavázal hradit ve smlouvě vymezené poplatky související s úvěrem. Žalobkyně opakovaně písemně vyzývala žalovaného k tomu, aby uhradil dluhy, které mu z předmětné smlouvy o úvěru vznikly, následně dopisem z 13. 1. 2022 prohlásila celý poskytnutý úvěr za splatný k datu 28. 1. 2022. Předžalobní upomínkou z 6. 12. 2022 vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy ve výši 39 939,68 Kč a upozornila žalovaného na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu v případě, že jej žalovaný neuhradí dobrovolně v dodatečně stanovené lhůtě. 11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky formou úvěrového rámce. Žalovanému poté, kdy této možnosti využil a čerpal na svém účtu peněžní prostředky, vznikla ve smyslu příslušných smluvních ustanovení i dle citovaného § 2395 o. z. povinnost vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit žalobkyni smluvený úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru. Bylo přitom na něm, aby v případě, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak řádné splácení úvěru z jeho strany prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem vůbec nekomunikoval. Ten proto vyšel z toho, že se žalovaný skutečně dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a že tedy žalobkyně postupovala zcela v souladu se smlouvou, pokud úvěr k datu 28. 1. 2022 zesplatnila. Tímto zesplatněním žalovanému vznikla povinnost uhradit celou dlužnou jistinu úvěru, která dle žaloby aktuálně činí 30 000 Kč, ale rovněž i sjednané poplatky, jejichž výše aktuálně činí 1 650 Kč. Vzhledem k tomu, že z ničeho nevyplývá, že by žalovaný již tyto dlužné částky žalobkyni uhradil, posoudil soud žalobu v tomto rozsahu jako oprávněnou a žalovaného zavázal k úhradě zmíněných částek. Žalobě vyhověl, i pokud jde o nárok na zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyni svědčí právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení jak dle smlouvy, tak i dle § 2395 o. z. Pokud jde o nárok na zaplacení úroku z prodlení, tento se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Ze všech popsaných důvodů soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 31 650 Kč včetně požadovaného příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a svědčí jí tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 266 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 2 178 Kč (mimosmluvní odměna advokáta za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (př