15 C 74/2024-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 359,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené dne 1. 3. 2022 mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18,18 % ročně za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 5 101 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobkyně v 52 pravidelných týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2023. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 3. 2022. Ke dni 6. 8. 2022 dlužná jistina činila 8 800 Kč a dlužný poplatek 8 559,32 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil na svůj dluh celkem 1 600 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 9. 2023, s účinností ke dni 27. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně rovněž písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se dále domáhá kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 553,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 937,68 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 18,18 % ročně z částky 8 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovaného, ten ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto jeho souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. V této žádosti uvedl, že je zaměstnaný a jeho čistý příjem činí 18 650 Kč. Má odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Bydlí v nájmu.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 5 101 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za službu komfortního splácení ve výši 1 036 Kč a poplatkem za službu flexibilního splácení ve výši 1 280 Kč v 52týdenních splátkách po 394 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 383 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit právním předchůdci žalobkyně částku 20 477 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.7. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval jej, aby na svůj dluh z úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.8. Z tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil dne 1. 3. 2022 částku 1 200 Kč a dne 28. 3. 2022 částku 400 Kč.9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 21 189,73 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího archu bylo oznámení odesláno žalovanému dne 2. 4. 2024.10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního splácení ve výši 1 036 Kč a poplatek za službu flexibilního splácení ve výši 1 280 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky splatit v pravidelných 52týdenních splátkách po 394 Kč, respektive po 383 Kč v případě poslední splátky. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni, která vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.11. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).12. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.16. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.18. Ust. § 9 z. s. ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Toto ustanovení zákona sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v