15 C 83/2024-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení 21 688 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 632 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 16. 2. 2023. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 13 200 Kč. Žalovaná se měla zavázat, že žalobkyni uvedenou částku vrátí a současně zaplatí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 432 Kč, obojí ve lhůtě do 18. 3. 2023. Tento svůj závazek však nesplnila řádně a včas. V důsledku prodlení s vrácením zápůjčky vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny a poplatku rovněž zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jejím prodlením (poplatky za celkem pět odeslaných písemných výzev po 500 Kč) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 056 Kč. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 16 632 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 056 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále požadovala běžící zákonný úrok z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině a poplatku (16 632 Kč) od 19. 3. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Žalobkyně přípisem ze dne 3. 7. 2024 soudu sdělila, že po žalované požaduje vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení. Dále uvedla, že žalovaná do současné doby na svůj dluh z předmětné smlouvy neuhradila ničeho.4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, pokud jde o žalovanou, ta ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř., soud proto její souhlas s tím, aby věc projednal a rozhodl uvedeným způsobem, ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.5. Ze smlouvy o zápůjčce z 14. 2. 2023 soud zjistil, že se strany mezi sebou dohodly, že žalobkyně poskytne žalované zápůjčku peněz ve výši 13 200 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl sjednán ve výši 3 432 Kč a žalobkyně se zavázala zápůjčku včetně poplatku vrátit žalobkyni nejpozději do 18. 3. 2023. Ust. čl. 2.3. smlouvy obsahovalo ujednání, podle kterého měla být žalovaná v případě jejího prodlení s plněním závazků dle smlouvy povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Strany si sjednaly poplatek za písemnou upomínku/výzvu k úhradě ve výši 500 Kč za každou upomínku.6. Z výpisu z běžného účtu č. 2023/2 ze dne 28. 2. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne 16. 2. 2023 odeslala ve prospěch účtu žalované částku 13 200 Kč.7. Z upomínek ze dne 25. 3. 2023, ze dne 1. 4. 2023, ze dne 8. 4. 2023, ze dne 17. 4. 2023 a ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vystavila v období od 25. 3. 2023 do 2. 5. 2023 žalované celkem pět upomínek, jejichž prostřednictvím měla být žalovaná vyzvána k úhradě jejího dluhu z předmětné smlouvy o zápůjčce.8. Z předžalobní výzvy z 29. 2. 2024, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalované téhož dne, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu v celkové výši 24 594 Kč a nákladů právního zastoupení v dodatečně poskytnuté lhůtě s upozorněním, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně poskytla na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky 14. 2. 2023 částku 13 200 Kč. Žalovaná se zavázala uvedené prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 432 Kč, obojí ve lhůtě do 18. 3. 2023. Současně si účastníci ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalované s vrácením zápůjčky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a povinnost žalované zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady související s prodlením žalované, konkrétně mimo jiné též poplatek za každou písemnou výzvu k úhradě ve výši 500 Kč. Žalobkyně vystavila žalované celkem pět upomínek k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy, dále pak žalovanou písemně vyzvala k úhradě jejího dluhu předžalobní výzvou jejího zástupce z 29. 2. 2024.10. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).11. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Podle ust. § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.15. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.17. Ust. § 9 z. s. ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Toto ustanovení zákona sice výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spot