17 C 284/2023-70 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti Z“) domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč, smluvního úroku ve výši 24 235,74 Kč a smluvní pokuty ve výši 783,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 019,52 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 23. 12. 2022, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 60 000 Kč.2. Žalovaný namítal, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť společnost Z před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, jakož i proto, že úroková sazba je nepřiměřeně vysoká. Potvrdil poskytnutí peněžních prostředků ve výši 60 000 Kč, ale namítal částečné plnění ve výši 20 000 Kč platbou ze dne 28. 6. 2023. Žalovaný konečně namítal, že nedošlo k platnému postoupení pohledávky, neboť v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávka neexistovala. Proto navrhoval, aby soud žalobu zamítl.3. Podáním doručeným soudu dne 7. 3. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení 20 000 Kč, takže nadále nárokovala částku 65 019,52 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvního úroku ve výši 24 235,74 Kč a smluvní pokuty ve výši 783,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení (z částky 65 019,52 Kč) od 29. 4. 2023 do zaplacení. Zároveň uvedla, že nedisponuje dokumentací ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.4. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 22. 12. 2022 vzal soud za prokázané, že společnost Z a žalovaný uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se společnost Z zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč.5. Z výpisu z běžného účtu (na č. l. 9 spisu) [a ze shodných tvrzení stran] vzal soud za prokázané, že společnost Z poukázala peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného dne 23. 12. 2022.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 (na č. l. 12 a následně 56 spisu) vzal soud za prokázané, že společnost Z a žalobkyně uzavřely rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, podle níž měly být pohledávky následně postupovány na základě dílčích smluv, přičemž dílčí smlouva měla být uzavřena doručením datové pásky postupníkovi, tedy žalobkyni. Z datové pásky (na č. l. 14 spisu) a z oznámení společnosti Z o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2023 vzal potom soud za prokázané, že společnost Z postoupila pohledávku žalobkyni.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Bodem I. výroku soud zastavil řízení co do zaplacení 20 000 Kč, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět; stanovisko žalovaného k tomuto zpětvzetí soud nezjišťoval, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání – k tomu srov. § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále jen „o. s. ř.“).12. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost Z a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že společnost Z před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (uvedla, že dokumentací nedisponuje); námitka žalovaného je tedy důvodná.13. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby. Postupní smlouva byla sice uzavřena dříve než smlouva o spotřebitelském úvěru, nelze však odhlédnout od toho, že šlo (pouze) o smlouvu rámcovou, na jejímž základě teprve mělo docházet k budoucím postoupení pohledávek prostřednictvím dílčích postupních smluv (uzavřených zasláním datových pásek). Závěr o postoupení sporné pohledávky na žalobkyni lze podpořit oznámením původní věřitelky o postoupení pohledávky, jakož i následným plněním žalovaného ve prospěch žalobkyně, nikoli původní věřitelky. Postoupení pohledávky potom (oproti přesvědčení žalovaného) nemaří ani neplatnost úvěrové smlouvy. Námitka neplatnosti postupní smlouvy je tedy nedůvodná.14. Námitkou nepřiměřenosti úrokové sazby se soud nezabýval, neboť ani její případná důvodnost by nemohla mít pro žalovaného příznivější právní následky než závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu uvedeného výše.15. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 60 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 20 000 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě II. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě III. výroku.16. Žalobkyně nárokovala původně celkem 94 790,41 Kč (neboť jdoucí zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 9 770,89 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 40 000 Kč, žalovaný má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 25,6 %, které sestávají z nákladů právního zastoupení ve výši 10 720 Kč [z tarifní hodnoty 60 783,78 Kč do částečného zpětvzetí žaloby odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 7 080 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby; z tarifní hodnoty 40 783,78 Kč po částečném zpětvzetí žaloby odměna podle § 7 bodu 5. vyhlášky ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 2 740 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání) a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby]. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno v bodě IV. výroku.