6 C 258/2023-58 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 2. 5. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 44 628,29 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 7. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 40 894 Kč (půjčka 22 000 Kč, souhrnný poplatek 18 894 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. V souhrnném poplatku 18 894 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 6 000 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 19 082,56 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 1 585,75 Kč, neuhrazených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 9 080,09 Kč, neuhrazených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 752 Kč a neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 3 393,59 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 9 734,30 Kč (0,1% denně z dlužné částky), zkapitalizované úroky od 24. 9. 2022 do 19. 10. 2022 ve výši 1 484,19 Kč, zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 163,37 Kč, běžící 15% úrok z jistiny 19 082,56 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 20 668,31 Kč (dlužná jistina 19 082,56 Kč a úrok ve výši 1 585,75 Kč) od 20. 10. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni. 2. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. 9. 2023, č. j. 12 C 119/2023-39 vyslovil Okresní soud v Chrudimi svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu ve Svitavách. 3. Zdejší soud nařídil na 23. 1. 2024 jednání. Právní zástupce žalobkyně na podané žalobě trval. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud tedy jednal v její nepřítomnosti. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] – poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 894 Kč, celkem tedy částku 40 894 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. V souhrnném poplatku 18 894 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč. V případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila celkovou částku 6 000 Kč. Výše úroku byla stanovena na 15% a RPNS na 272,44 % pro délku splácení 14 měsíců. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2022. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 28. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 49 925,92 Kč nejpozději k 12. 4. 2023. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 23. 7. 2021 ve výši 22 000 Kč, na který žalovaná uhradila 6 000 Kč. Žalovaná poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporovala, v řízení zůstala nečinná. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně sice správně uvádí, že dle ustanovení § 87/1 ZSÚ (ve znění platném v době uzavření smlouvy o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy a že tudíž by se mělo jednat o tzv. relativní neplatnost. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztah vznikl) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo. 11. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatné, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalované úvěr splácet. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že žádá o úvěr ve výši 17 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 2 257 Kč. Dále vypsala, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 584 Kč, což jsou její celkové měsíční příjmy. Doklad o výši tohoto příjmu nedoložila. K výdajům uvedla částku 6 320 Kč na bydlení a energie a částku 1 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů a má jedno nezaopatřené dítě. Pokud soud vychází z příjmu žalované ve výši 10 584 Kč, pak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dospět k tomu, že žalovaná bude úvěru v celkové výši 40 894 Kč v měsíčních splátkách téměř po 3 000 Kč schopna řádně splácet. Navíc údaj o odhadovaných měsíčních výdajích žalované na jídlo ve výši 1 000 Kč je zcela mimo realitu. Od výše rodičovského příspěvku ve výši 10 584 Kč byly odečteny výdaje ve výši 7 320 Kč a použitelný dostatečný příjem právní předchůdkyně žalobkyně stanovila na 3 264 Kč, přičemž žalované byl poskytnut vyšší úvěr s vyšší měsíční splátkou. Již s ohledem na výši výdajů na jídlo uvedených v částce 1 000 Kč měsíčně na dvě osoby - žalovanou a její nezletilé dítě, nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet. 13. Z výše uvedených důvodu soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky dne 23. 7. 2021 ve výši 22 000 Kč, na které žalovaná uhradila 6 000 Kč. Dluž