6 C 292/2024-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 377Kč s příslušenstvím jako nedoplatku půjčky, kterou žalovanému poskytl na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 17. 1. 2013 právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 29 377 Kč (půjčka 16 000 Kč, souhrnný poplatek 13 377 Kč) v 60týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 3 000 Kč, rozdíl ve výši 26 377 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 14 366,07 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 12 010,93 Kč. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 14 366,07 Kč, poplatku ve výši 12 010,93 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 27 690,82 Kč (jedná se o úrok ve výši 19,98 % ročně z jistiny 14 366,07 Kč od 26. 3. 2014 do data postoupení 27. 9. 2023), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 11 172,77 Kč z jistiny 14 366,07 Kč za období od 21. 3. 2014 do 27. 9. 2023 a běžícího smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 14 366,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 366,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2013 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 16 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 377 Kč tvořený úrokem ve výši 19,98 % ročně ve výši 2 043 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 041 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 8 293 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 29 377 Kč, to vše v 60týdenních splátkách po 490 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 2 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 63,93 % pro délku splácení 60 týdnů.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní a z Přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni.5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 68 674,57 Kč nejpozději k 14. 8. 2024.6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 16 000 Kč a ten se zavázal zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 13 377 Kč, celkem tedy 29 377 Kč, a to vše v 60týdenních splátkách po 490 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 16 000 Kč byla žalovanému předána při jejím podpisu.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013.8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).9. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.10. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ( § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující téměř 84 % (za 60 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 63,93 %.14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 3 000 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 5 400 Kč (16 000 Kč : 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 18 400 Kč (16 000 Kč + 5 400 Kč – 3 000 Kč). Částka 5 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 7 977 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (13 377 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 84 % poskytnuté půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné.15. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 2 043 Kč s tím, že podle čl. 3 smluvních podmínek představují 19,98 p. a. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky měl žalovaný platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. V článku 3 smluvních podmínek je navíc ujednáno, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 (bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. O placení dalších úroků zde není žádná zmínka. Žalobkyně tedy podle názoru soudu nemá na běžící a požadovaný smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně od 26. 3. 2014 do zaplacení nárok, neboť ve smlouvě byla výše úroků sjednána fixní částkou.16. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 18 400 Kč