6 C 50/2024-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení 60 034,54 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, .) byla dne 25. 4. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 60 034,54 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 8. 2023, žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru. Smlouvou ze dne 27. 1. 2020 o opakovaném postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 60 034,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu do zaplacení (od 26. 8. 2023 do zaplacení).2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 15. 1. 2024, č. j. EPR 308525/2023-7 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 6. 2. 2024 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, . se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. RPSN činilo 299,98 %. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými minimálními měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo splátkami ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že věřitel může po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Při prodlení žalovaného se splacením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce nebo při prodlení se splacením více než dvou splátek byl věřitel oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný.6. Z posledního výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný čerpal dne 25. 4. 2023 částku 30 000 Kč a dne 26. 4. 2023 částku 10 000 Kč. Neuhradil žádnou částku a žalobkyně vyčíslila dluh ve výši 60 356,62 Kč, který je tvořen jistinou ve výši 40 000 Kč, úroky ve výši 19 284,54 Kč a náhradou vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč).7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s oznámením právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2023 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.8. Z výzvy ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému společně s oznámením o postoupení pohledávky.9. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to výzvou ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6 C 50/2024-28. K výzvě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala její právní předchůdkyně, a to zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem, ž je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žádné konkrétní skutečnosti, výpisy z účtu žalovaného či jeho výplatní pásky však žalobkyně nedoložila. Soud tedy musí vycházet z toho, že žalobkyně nedoložila, jakým způsobem zkoumala, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet.10. Daný spor je nutno posuzovat podle ustanovení smlouvy o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).13. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně porušila povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr, neboť nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listinné důkazy (např. výpisy z účtu, výplatní pásky apod.), ze kterých by se podávaly konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalovaného.14. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně porušila povinnost podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, takže smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaný je povinen vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu úvěru ve výši 40 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Za dobu přiměřenou možnostem žalovaného přitom soud považuje období 5 měsíců. Soud tedy uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 40 000 Kč, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí.15. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 40 000 Kč a neúspěch v částce 20 034,54 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 33% svých účelně vynaložených nákladů řízení.16. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 402 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 3 540 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 16 341,20 Kč. Z této částky má žalobkyně nárok pouze na úhradu 33%, tedy částky 5 393 Kč. Náklady řízení ve výši 5 393 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).