6 C 72/2024-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 945,82 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 12. 9. 2019. Žalobkyně s žalovaným uzavřela již dne 24. 4. 2013 smlouvu o zřízení a vedení konta , Anonymizováno, a zřídila mu běžný účet č. , č. účtu, . Na základě smlouvy o povoleném debetu mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku ve výši 10 000 Kč. Ke dni 30. 3. 2021 vznikl na účtu nepovolený debet ve výši 10 506 Kč. Úroková sazba za nepovolený debet činí 25% ročně, žalobkyně požaduje pouze úrokovou sazbu ve výši 8,25% ročně. Ke dni 25. 5. 2021 činil nepovolený zůstatek částku 10 945,82 Kč. Od 26. 5. 2021 potom žalobkyně požaduje běžící zákonný i smluvní úrok do zaplacení.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 23. 1. 2024, č. j. EPR 1029/2024-5 se žalovanému nepodařilo doručit, a proto ho soud usnesením ze dne 21. 2. 2024 podle § 173 odst. 2 a § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil.3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.4. Ze smlouvy o zřízení a vedení konta , Anonymizováno, ze dne 24. 4. 2013 soud zjistil, že žalobkyně zřídila žalovanému konto , Anonymizováno, , poskytla mu platební kartu a bankovní služby , Anonymizováno, . Dne 12. 9. 2019 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o povoleném debetu a poskytla žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč s úrokovou sazbou 12% ročně, nepovolený debet se úročil 25% ročně. Dopisem ze dne 4. 5. 2021 žalobkyně odstoupila od smlouvy, dopisem ze dne 25. 5. 2021 oznámila žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek s konečným záporným zůstatkem 10 945,82 Kč.5. Výzvou ze dne 20. 10. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 14 092,35 Kč s příslušenstvím nejpozději do 27. 10. 2023.6. Po právní stránce soud hodnotil spor ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluveným úrokem. Žalovaný však neplnil povinnosti plynoucí pro něj z uzavřené smlouvy o povoleném debetu, byl vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvy nereagoval a dlužnou částku nezaplatil.7. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 10 945,82 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění, nárok na běžné úroky vyplývá ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky, přičemž žalobkyně požaduje smluvní úrok nižší.8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalobkyně požadovala náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále náhradu nákladů právního zastoupení, které vyčíslila na 7 480 Kč (3 úkony právní služby po 1 540 Kč a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč včetně 21% DPH). Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 300 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.10. Náklady řízení žalobkyně jsou tedy tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 252 Kč a je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).