9 C 209/2024-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 3. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 295,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 12. 2022 do zaplacení z titulu neuhrazeného dluhu žalovaného vzniklého ze smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne 26. 9. 2022 , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve lhůtě do 5. 12. 2022. Právnímu předchůdci žalobkyně však na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni, ani jí však žalovaný neplnil, byť jej k tomu žalobkyně písemně vyzývala.2. Usnesením ze dne 19. 7. 2024, č.j. 9 C 209/2024-36, soud vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně doplnila žalobu o vylíčení rozhodných skutečností týkajících se procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného jejím právním předchůdcem před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Soud žalobkyni instruoval, jakým způsobem má svá tvrzení doplnit, a dále ji vyzval k předložení důkazů k prokázání toho, že k ověření úvěruschopnosti žalovaného skutečně došlo, respektive k jakým závěrům právní předchůdce žalobkyně v rámci tohoto procesu dospěl. Žalobkyně byla rovněž poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), o tom, jaké budou důsledky toho, pokud výzvě soudu nevyhoví.3. Na shora uvedené usnesení reagovala žalobkyně přípisem soudu došlým dne 1. 10. 2024, v němž uvedla, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdce zkoumal nahlédnutím do nebankovních registrů klientských informací, současně provedl výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, přičemž vycházel ze zásady, že žalovanému musí být ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí minimálně rovnat životnímu minimu jednotlivce ve výši 3 410 Kč. Půjčky pak právní předchůdce žalobkyně poskytuje tak, aby vrácená částka v době splatnosti představovala maximálně 90 % rozdílu mezi výdaji a příjmy.4. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.5. Soud nařídil k projednání věci jednání na den 16. 10. 2024. Žalobkyně se z tohoto jednání omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas k jednání předvolán, se bez jakékoliv omluvy k jednání nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků.6. Ze smlouvy o úvěru č. EFF46/436572 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 26. 9. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 295,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 594,70 Kč, tedy celkem zaplatit částku 13 890,59 Kč, a to ve lhůtě do 26. 10. 2022.7. Z dodatku ke shora uvedené úvěrové smlouvě uzavřeného dne 20. 11. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se se žalovaným dohodl na prodloužení sjednané doby splatnosti úvěru do 5. 12. 2022.8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 1. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupníkem, jakož i z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2024 mezi , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, a z žalobkyní předložených seznamů postoupených pohledávek bylo zjištěno, že údajná pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru měla být postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, ., a následně žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 7. 2. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně informoval žalovaného o tom, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a vyzval jej k tomu, aby napříště svůj dluh hradil již právě žalobkyni.10. Z předžalobní výzvy ze 7. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky, která měla vzniknout z titulu předmětné úvěrové smlouvy, v celkové výši 36 388,86 Kč ve lhůtě tří dnů s upozorněním, že v případě dobrovolného neuhrazení této pohledávky bude přistoupeno k jejímu soudnímu vymáhání. Z přiloženého poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána žalovanému 7. 2. 2024.11. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 26. 7. 2024, bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , který byl jako jeho bankovní spojení uveden v úvěrové smlouvě, a že v průběhu měsíce září 2022 ve prospěch tohoto účtu nebyla připsána žádná platba pod variabilním symbolem , var. symbol, (dle žalobkyně měla být jistina úvěru ve výši 10 000 Kč uhrazena ve prospěch uvedeného bankovního účtu právě pod tímto variabilním symbolem).12. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů neučinil soud žádná zjištění, která by byla jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.13. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 26. 9. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, ve které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 259,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 594,70 Kč, to vše do 26. 10. 2022. Splatnost úvěru byla následně prodloužena dodatkem ke smlouvě uzavřeným dne 20. 11. 2022 až do 5. 12. 2022. Ohledně údajné pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky nejprve mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností , právnická osoba, ., následně pak mezi uvedenou společností a žalobkyní. Žalovanému bylo písemně oznámeno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Ta žalovaného předžalobní výzvou ze 7. .2 2024 vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 36 388,86 Kč. V měsíci září 2022, kdy došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy, nebyla ve prospěch bankovního účtu žalovaného pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána žádná platba.14. Po právní stránce bylo třeba věc hodnotit jako spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), která se zároveň řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. V řízení sice bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalobkyně však již předloženými důkazy neprokázala, že k poskytnutí uvedené částky žalovanému skutečně došlo. V žalobě bylo tvrzeno, že zmíněná částka byla zaslána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . K prokázání této skutečnosti navrhla žalobkyně důkaz dotazem na banku žalovaného , Anonymizováno, . Soud tento dotaz učinil, přičemž ze sdělení banky vyplynulo, že v měsíci září 2022, kdy mělo k poskytnutí úvěru dojít, ve prospěch bankovního účtu žalovaného žádná platba pod shora uvedeným variabilním symbolem připsána nebyla. V řízení přitom bylo povinností žalobkyně, pokud chtěla s podanou žalobou alespoň částečně uspět, prokázat, že její právní předchůdce svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnil a poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Vzhledem k tomu, že žalobkyně důkazní břemeno ve vztahu k prokázání této skutečnosti neunesla, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobu je třeba zamítnout, a to bez ohledu na další okolnosti posuzované věci. Proto se soud již blíže nezabýval například tím, zda došlo k následnému postoupení pohledávky na žalobkyni, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, respektive zda mu vzniklo právo na zaplacení všech v žalobě požadovaných plateb (tedy nejen na vrácení jistiny úvěru, ale též na zaplacení úroku a poplatku za poskytnutí úvěru).17. Vzhledem k tomu, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, je třeba za procesně úspěšného účastníka považovat žalovaného, jemuž by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání