10 C 130/2025-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 23. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 25 728 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 25 728 Kč v platbách dne 23. 8. 2023 částka 10 720 Kč, dne 12. 9.2 023 částka 10 720 Kč, dne 19. 10. 2023 částka 1 072 Kč, dne 3. 12. 2023 částka 1 072 Kč, dne 17. 12. 2023 částka 1 072 Kč, dne 22. 1. 2024 částka 1 072 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný tedy úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 16. 4. 2024. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odst. 5.2.4. Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí Smlouvy. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČ , Anonymizováno, , se sídlem , Adresa žalobkyně, jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 22. 6. 2025. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 15 008 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 720 Kč nejpozději splatné dne 15. 4. 2024 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze všeobecných obchodních podmínek vzal soud za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 23. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 25 728 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Pro případ neplacení úvěru bylo sjednáno právo na zesplatnění úvěru, a to v odst. 5.2.4. Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí Smlouvy. Úvěrový limit činil 10 720 Kč, smlouva byla uzavřena dobu neurčitou výše měsíční splátky činila10% z jistiny minimálně 500 Kč.5. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 25 728 Kč v platbách dne 23. 8. 2023 částka 10 720 Kč, dne 12. 9.2 023 částka 10 720 Kč, dne 19. 10. 2023 částka 1 072 Kč, dne 3. 12. 2023 částka 1 072 Kč, dne 17. 12. 2023 částka 1 072 Kč, dne 22. 1. 2024 částka 1 072 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . To vzal soud za prokázané z jednotlivých potvrzení o provedené platbě.6. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně k tomuto neposkytla v žalobě v zásadě žádné tvrzení, nicméně předložila listinu označenou jako čestné prohlášení ze dne 23. 8. 2023, ve kterém žalovaný čestně prohlašuje, že je svobodný, žije se svými rodiči a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 22 500 Kč, jeho měsíční výdaje na domácnost jsou 4 000 Kč. K tomuto prohlášení nebyly předloženy žádné důkazy, které ověřovaly tyto informace uvedené žalovaným v prohlášení.7. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČ , Anonymizováno, , se sídlem , Adresa žalobkyně, jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. To vše vzal soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 a ze smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne.8. Nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 2395 obč. zák., za předpokladu platnosti smlouvy o úvěru.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském. Původní věřitel sice nějakou takovou činnost prováděl, pokud vyžadoval po žalovanému tzv. čestné prohlášení. Rezignoval však již na jakékoliv ověření informací, které žalovaný v tomto čestném prohlášení uvedl. I pokud by bylo možno vycházet z údajů o příjmu žalovaného, jeví se pro účely takového úvěru jako nepřiměřeně nízký.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 25 728 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 15 008 Kč, tedy částku toliko 10 720 Kč, a ve zbývajícím rozsahu (požadovaný úrok z prodlení z této částky) žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto jejího úspěchu ve věci (tedy částečného úspěchu a částečného neúspěchu). Žalobkyně byla úspěšná z 83 % a neúspěšná ze 17 % (pokud jde o neúspěch žalované, soud přepočetl požadovaný úrok z prodlení na pevnou částku ke dni rozhodnutí a celková výše požadovaného plnění tak činila 12 968 Kč, vyhověno bylo do částky 10 720 Kč tedy z 83 %). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů řízení z 66 % (83 – 17). Náklady řízení žalobkyně pak spočívaly v zaplaceném a doměřovaném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, v odměně advokáta podle § 14b odst. 1 advokátního