10 C 68/2025-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .,) se sídlem, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , uzavřel s žalovanou dne 14. 10. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 29 932,62 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 14. 2. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala 29 932,62 Kč a splatností dne 14. 2. 2025. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14 3. 2025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 27 279,62 Kč nejpozději splatných dne 14. 2. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil že původní věřitel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, s částkou prvního čerpání úvěru 20 000 Kč a celkovou výší spotřebitelského úvěru 35 919,47 Kč.5. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 29 932,62 Kč a současně, že celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb celkem 27279,62 Kč. Žalobkyně také tvrdí, že smlouva byla uzavřena dne 14. 10. 2024, ale předložená smlouva ani standardní informace nejsou datovány.6. Žalobkyně předložila listinu, v níž je uveden přehled všech čerpaných částek žalovanou, přehled všech zaplacených částek žalovanou, výše úroků i poplatků. Podle této listiny došlo k prvnímu čerpání dne 14. 10. 2024, takže tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy tohoto dne zřejmě odpovídá skutečnosti. Z listiny dále vyplývá, že žalovaná čerpala od věřitele celkem 20 000 Kč a zaplatil celkem 500 Kč. Rozdíl čerpaných prostředků a plateb žalovaného tak činí 19 500 Kč.7. Žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. V žalobě netvrdí nic o zjištěných příjmech žalované ani o jejích zjištěných výdajích. Žalobkyně však předložila listinu nadepsanou jako „Application details“ z níž snad vyplývá, že příjem žalované činil 20 000 Kč a její životní náklady nejsou uvedeny. Položka příjmu není nijak blíže specifikována a nebyl předložen žádný důkaz, kterým by byla verifikovány tato informace. Žalobkyně tak dle názoru soudu řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 5 000 Kč, tedy částku toliko 19 500 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně měla ve věci převážný úspěch a podle míry jejího úspěchu má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla úspěch z 66 % (přepočítáno i běžící příslušenství ke dni rozhodnutí), má tedy právo na náhradu nákladů řízení z 32 % (66% úspěch, 34% neúspěch). Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného a doměřovaného soudního poplatku ve výši 1 364 Kč, v odměně advokáta za tři úkony právní pomoci podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 400 Kč, ve třech paušálech podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu po 100 Kč a v 21 % DPH z odměny a paušálů. Celkem tak náklady žalobkyně činí 3 179 Kč a 32 % z této částky činí 1017,25 Kč.13. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 1 092 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.c) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní pop