11 C 256/2025-63 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 30. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 939,45 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (původně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a následně , právnická osoba, ), IČO , IČO, , sídlem , adresa, probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, nicméně žalobkyně není schopna úvěrovou smlouvu doložit. Původní věřitel však žalovanému poskytl celkem 22 939,45 Kč, a to v platbách ze dne 14. 8. 2023 v částce 3 000 Kč, ze dne 15. 8. 2023 v částce 3 500 Kč, ze dne 15. 8. 2023 v částce 1 300 Kč, ze dne 16. 8. 2023 v částce 2 300 Kč, ze dne 16. 8. 2023 v částce 1 300 Kč, ze dne 18. 8. 2023 v částce 1 500 Kč, ze dne 19. 8. 2023 v částce 1 000 Kč, ze dne 20. 8. 2023 v částce 1 100 Kč, ze dne 20. 8. 2023 v částce 2 300 Kč, ze dne 20. 8. 2023 v částce 2 700 Kč, ze dne 5. 1. 2024 v částce 2 051,82 Kč a ze dne 18. 1. 2024 v částce 887,63 Kč, a to vždy převodem na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalovaný se tak obohatil bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně právě o výše uvedenou částku, a je tedy povinen vydat, oč se obohatil. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20. 6. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 7. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.6. Z potvrzení o provedení transakce vystavených platební bránou ThePay soud zjistil, že z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, (právní předchůdkyně žalobkyně) byly na bankovní účet žalovaného zasílány finanční prostředky pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , a to takto: dne 14. 8. 2023 částka 3 000 Kč, dne 15. 8. 2023 částka 1 300 Kč, dne 15. 8. 2023 částka 3 500 Kč, dne 16. 8. 2023 částka 2 300 Kč, dne 16. 8. 2023 částka 1 300 Kč, dne 18. 8. 2023 částka 1 500 Kč, dne 19. 8. 2023 částka 1 000 Kč, dne 20. 8. 2023 částka 1 100 Kč, dne 20. 8. 2023 částka 2 300 Kč, dne 20. 8. 2023 částka 2 700 Kč, dne 5. 1. 2024 částka 2 051,82 Kč a dne 18. 1. 2024 částka 887,63 Kč. Celkem tedy 22 939,45 Kč.7. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, a že na tento účet připsány platby pod variabilním symbolem č. , var. symbol, tak, jak jsou tyto popsány výše.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, postoupila na společnost , právnická osoba, . pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.10. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho dluhu za společností , právnická osoba, na žalobkyni.11. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 72 236,45 Kč, přičemž částka ve výši 58 588,45 Kč představuje jistinu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve zbývající části se jedná o náklady právního zástupce. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána téhož dne.12. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.13. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 22 929,45 Kč bez právního důvodu, neboť nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ačkoli na její uzavření žalobkyně odkazovala v předžalobní výzvě. Dne 18. 5. 2025 byla tato pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., která dne 22. 5. 2025 postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.).15. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).16. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 a 22. 5. 2025 na ni byla předmětná pohledávka řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci byla prokázána žalobní tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala ve 12 platbách, jak tyto byly uvedeny výše, na bankovní účet žalovaného částku 22 929,45 Kč. Jelikož finanční prostředky byly žalovanému na bankovní účet zaslány bez právního důvodu, když žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a původním věřitelem pouze probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, je povinností žalovaného vrátit, oč se obohatil. Žalobkyně má proto právo na vrácení částky 22 929,45 Kč představující právě plnění provedené právní předchůdkyní žalobkyně bez právního důvodu, a to včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2025, tedy za období následujícímu po oznámení postoupení pohledávky. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Soud proto dospěl k závěru, že je nárok žalobkyně uplatněný žalobou důvodný.18. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.19. V otázce nákladů řízení soud konstatuje, že žalobkyně sice byla v řízení zcela úspěšná, přesto nebylo možné jí přiznat náhradu nákladů řízení, neboť k tomuto nebyly splněny podmínky podle § 142a odst. 1 o. s. ř., když předžalobní výzvu zaslanou žalované dne 20. 6. 2025 nelze ve smyslu tohoto ustanovení považovat za výzvu kvalifikovanou. Soud je povinen při posuzování výzvy zvážit, zda si je žalovaný vědom výše dluhu i titulu vzniku svého závazku a posoudit, zda na straně žalovaného mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má podle výzvy stěžovatele splnit, a zohlednit skutečný účel § 142a o. s. ř., jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení (blíže viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4047/14). Aby předžalobní výzva mohla splnit svůj preventivní účel, musí z ní dlužník seznat o jaký dluh se jedná, aby mohl dle informací ve výzvě obsažených posoudit, zda tento dluh existuje. Výzvou, která byla soudu předložena, se však žalobkyně po žalovaném domáhala nikoliv vrácení bezdůvodného obohacení, nýbrž zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi ním a společností , právnická osoba, Jak ovšem žalobkyně sama uvedla v žalobě, v nyní projednávané věci nebyla smlouva o úvěru mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena, tudíž domáhala-li se žalobkyně předžalobní výzvou po žalovaném zaplacení plnění z titulu smlouvy o úvěru, jednalo se o závazek odlišný od n