11 C 273/2025-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 30. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdila, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (původně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a následně , právnická osoba, ), IČO , IČO, , sídlem , adresa, probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, nicméně žalobkyně není schopna úvěrovou smlouvu doložit. Původní věřitel však žalovanému poskytl celkem 20 000 Kč, a to v platbách ze dne 29. 1. 2024 v částce 8 000 Kč a ze dne 29. 1. 2024 v částce 12 000 Kč, a to vždy převodem na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalovaný se tak obohatil bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně právě o výše uvedenou částku, a je tedy povinen vydat, oč se obohatil. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20. 6. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 7. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.6. Z nepodepsané a nedatované smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, coby věřitelem a žalovaným coby klientem byla vedena jednání o uzavření smlouvy o úvěru na částku 8 000 Kč.7. Z potvrzení o provedení transakce vystavených platební bránou ThePay soud zjistil, že z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, (právní předchůdkyně žalobkyně) byly na bankovní účet žalovaného zaslány finanční prostředky pod variabilním symbolem č. , var. symbol, , a to dne 29. 1. 2024 ve výši 8 000 Kč a 12 000 Kč.8. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, a že na tento účet připsány platby pod variabilním symbolem č. , var. symbol, tak, jak jsou tyto popsány výše.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, postoupila na společnost , právnická osoba, . pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, kdy z přílohy č. , hodnota, této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.11. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení jeho dluhu za společností , právnická osoba, na žalobkyni.12. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 70 825,71 výši Kč, přičemž částka ve výši 57 322,71 Kč představuje jistinu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve zbývající části se jedná o náklady právního zástupce. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána téhož dne.13. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.14. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč bez právního důvodu, neboť nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ačkoli na její uzavření žalobkyně odkazovala v předžalobní výzvě. Dne 18. 5. 2025 byla tato pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, ., která dne 22. 5. 2025 postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.).16. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).17. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 a 22. 5. 2025 na ni byla předmětná pohledávka řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci byla prokázána žalobní tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala ve 2 platbách, jak tyto byly uvedeny výše, na bankovní účet žalovaného částku 20 000 Kč. Jelikož finanční prostředky byly žalovanému na bankovní účet zaslány bez právního důvodu, když žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a původním věřitelem pouze probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, je povinností žalovaného vrátit, oč se obohatil. Žalobkyně má proto právo na vrácení částky 20 000 Kč představující právě plnění provedené právní předchůdkyní žalobkyně bez právního důvodu, a to včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2025, tedy za období následujícímu po oznámení postoupení pohledávky. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a její výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní. Soud proto dospěl k závěru, že je nárok žalobkyně uplatněný žalobou důvodný.19. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.20. V otázce nákladů řízení soud konstatuje, že žalobkyně sice byla v řízení zcela úspěšná, přesto nebylo možné jí přiznat náhradu nákladů řízení, neboť k tomuto nebyly splněny podmínky podle § 142a odst. 1 o. s. ř., když předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 20. 6. 2025 nelze ve smyslu tohoto ustanovení považovat za výzvu kvalifikovanou. Soud je povinen při posuzování výzvy zvážit, zda si je žalovaný vědom výše dluhu i titulu vzniku svého závazku a posoudit, zda na straně žalovaného mohly vzniknout pochybnosti o tom, který závazek má podle výzvy stěžovatele splnit, a zohlednit skutečný účel § 142a o. s. ř., jímž je zamezení neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení (blíže viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4047/14). Aby předžalobní výzva mohla splnit svůj preventivní účel, musí z ní dlužník seznat o jaký dluh se jedná, aby mohl dle informací ve výzvě obsažených posoudit, zda tento dluh existuje. Výzvou, která byla soudu předložena, se však žalobkyně po žalovaném domáhala nikoliv vrácení bezdůvodného obohacení, nýbrž zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi ním a společností , právnická osoba, Jak ovšem žalobkyně sama uvedla v žalobě, v nyní projednávané věci nebyla smlouva o úvěru mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena, tudíž domáhala-li se žalobkyně předžalobní výzvou po žalovaném zaplacení plnění z titulu smlouvy o úvěru, jednalo se o závazek odlišný od nyní projednávané věci. Výzva tudíž postrádá zdůvodnění, z čeho žalobkyně dovozuje, že ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Rovněž částka, jejíhož zaplacení se žalobkyně v předžalobní výzvě domáhala neodpovídá částce žalované v nyní projednávané věci, když v předžalobní výzvě žalobkyně požadovala zaplacení částky 57 322,71 Kč představující z jistinu smlouvy o úvěru a dále se domáhala zaplacení nákladů právního zastoupení. Naproti tomu žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, tedy částky odlišné, něž té, k jejímuž zaplacení byl žalovaný vyzván. Za této s