17 C 121/2025-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 11 528 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 68,23 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 11 528 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení ze smlouvy ze dne 26. 2. 2025, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu spotřebitelském úvěru ze dne 26. 2. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni celkem 10 331 Kč (nezahrnuje úhradu za doplňkové služby).5. Z úvěrové zprávy vzal soud za prokázané, že žalovaná již toho času dlužila na- osobní úvěr ze dne 18. 1. 2025 celkem 107 832 Kč (splátky ve výši 3 595 Kč měsíčně),- osobní úvěr ze dne 10. 12. 2024 celkem 28 997 Kč (splátky ve výši 1 209 Kč měsíčně) a- spotřební úvěr ze 15. 12. 2023 celkem 7 126 Kč (splátky ve výši 648 Kč).6. Ze sdělení banky vzal soud za prokázané, že žalobkyně poukázala částku 10 000 Kč na účet žalované, a že dne 26. 2. 2025 byla částka připsána na účet.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že žalovaná nesplatila na úvěr ničeho.8. Z předžalobní výzvy k plnění včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu ze dne 13. 6. 2025.9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál, zejména výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy; samotné prohlášení žalované podkladovým materiálem není, a případnému závěru a úvěruschopnosti žalované ani neprospívá skutečnost, že za období posledních 2 let před uzavřením smlouvy čerpala jiné úvěry.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 10 000 Kč, která je rozdílem jen mezi jistinou spotřebitelského úvěrů a plněním v nulové výši, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (včetně úroku z prodlení – k tomu srov. bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), jak je uvedeno v bodě II. výroku.15. Žalobkyně nárokovala celkem 11 785,73 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 189,50 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 10 000 Kč (tj. 84,8 %), má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 69,6 %, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 694 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení), paušální částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 100 Kč za tomu odpovídající 1 úkon právní služby, následně odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 800 Kč za 2 úkony právní služby (předžalobní výzva, žaloba) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 200 Kč za tomu odpovídající 2 úkony právní služby s připočtením daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě II. výroku.16. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.