17 C 136/2025-65 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2025 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 11 307,09 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22 614,18 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 307,09 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, ve výši 11 % ročně z částky 11 307,09 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a ve výši 11,50 % ročně z částky 11 307,09 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2006, na jejímž základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Ze smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce ze dne 21. 6. 2006, ve které žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 40 000 Kč v hotovosti a zavázal se splatit společnosti , Anonymizováno, celkem 66 560 Kč, ve 52 splátkách ve výši 1 280 Kč týdně, tedy celkem 66 560 Kč, do 13 měsíců (výpočet soudu). Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil společnosti P a jejím právním nástupkyním celkem 47 745 Kč. Ze statistiky úrokových sazeb České národní banky vzal soud za prokázané, že ke dni uzavření smlouvy činila průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů 12,59 %.5. Ze sdělení společnosti , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, . (dále jen „společnost , Anonymizováno, “) uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 25. 6. 2015 včetně pohledávky za žalovaným, a ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že společnost I a žalobkyně následně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 4. 10. 2024 včetně pohledávky za žalovaným.6. Z ostatních listin soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pro věc rozhodném, (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Podle § 658 odst. 2 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o půjčce podle § 524 odst. 1 obč. zák. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů je nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud dospěl k závěru, že ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 98,54 % ročně (protože částka 40 000 Kč měla být vrácena ve 52 splátkách ve výši 1 280 Kč týdně) je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť tuto úrokovou sazbu (tj. 12,59 %) přesahuje více než osmkrát. Proto soud posoudil ujednání o výši úroků jako neplatné podle § 39 obč. zák., a žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť jistina dluhu již byla zcela splacena.12. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě II. výroku.