17 C 219/2024-93 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 118 560,76 Kč s úrokem ve výši 29,55 % ročně z částky 78 665,63 Kč od 28. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 082,32 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023, na jejímž základě společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně učinila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí žaloby a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023 a z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 3. 2023 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž částka 61 481 Kč měla být použita k předčasnému splacení úvěru č. , hodnota, , a žalovaný se zavázal vrátit celkem 200 916 Kč, ve 36 splátkách ve výši 5 581 Kč měsíčně. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení se sdělením , právnická osoba, ., ze dne 21. 10. 2024 a , právnická osoba, ., ze dne 21. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, poukázala částku 18 519 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 28. 3. 2023 a částku 61 481 Kč na vlastní účet platbou z téhož dne. Z výpisu (na č. l. 25 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil společnosti , Anonymizováno, na smlouvu o úvěru č. , hodnota, celkem 11 162 Kč.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 2. 2022 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 168 624 Kč, ve 48 splátkách ve výši 3 513 Kč. Z výpisu transakcí (na č. l. 87 spisu) a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 19. 2. 2025 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, poukázala částku 60 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 16. 2. 2022. Z výpisu (na č. l. 86 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil společnosti , Anonymizováno, na smlouvu o úvěru č. , hodnota, celkem 42 156 Kč.6. Z hodnocení klienta ze dne 28. 3. 2023 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost , Anonymizováno, vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 26 563 Kč měsíčně a výdajích ve výši 14 469 Kč měsíčně. Z výplatního lístku (na č. l. 52 p. v. spisu) vzal soud za prokázané, že příjem žalovaného za září 2022 činil 28 619 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (na č. l. 52 spisu) vzal soud za prokázané, že příjem žalovaného za říjen 2022 činil 28 619 Kč.7. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 včetně přílohy č. 1 prohlášení – seznamu postoupených pohledávek z téhož dne vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost P poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru a dohody o jeho podstatném navýšení, které jsou neplatné, neboť před jejich uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k výdajům žalovaného si společnost P neobstarala žádný podkladový materiál, a vycházela převážně ze statistických údajů, které ničeho nevypovídají o konkrétních poměrech žalovaného, nebo jen z vlastního sdělení spotřebitele, které dále neprověřovala; jestliže není postaveno najisto, kolik činily měsíční výdaje žalovaného (typicky výpisem z účtu za poslední 3 měsíce), tak nelze činit rozvahu, a tedy ani usuzovat na to, zda bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.15. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.16. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 25 201 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů v celkové výši 78 519 Kč (tj. 60 000 Kč + 18 519 Kč) a částečným plněním v celkové výši 53 318 Kč (tj. 42 156 Kč + 11 162 Kč), v době přiměřené jeho možnostem, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem případu určil do 15. 2. 2028 (neboť při splátkách ve výši 1 089 Kč měsíčně bylo v možnostech žalovaného vrátit jistiny úvěrů alespoň do 73 měsíců od poskytnutí prvního úvěru), pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný není v prodlení se splácením peněžitého dluhu.17. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.