3 C 129/2025-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 26. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 11 928 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 29. 12. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací v registrech dlužníků CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a z úvěrové historie. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zesplatila úvěr ke dni 23. 2. 2025. Od 24. 2. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou 11 928 Kč sestávajících z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 145 Kč a dlužného smluvního úroku ve výši 4 783 Kč. Na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru od 24. 2. 2025 do zaplacení.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 13. 8. 2025, č. j. 3 C 129/2025-26, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. Žalobkyně k výzvě soudu ničeho nesdělila.4. Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, vyplynulo, že dne 29. 12. 2023 se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 200 % ročně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami s tím, že jejich počáteční výše činila 2 573 Kč.8. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že tato zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč dne 29. 12. 2023. Ze sdělení , právnická osoba, . pak dále také vyplývá, že uvedený bankovní účet je účtem žalovaného.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. 1 a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.10. Z výzvy ze dne 23. 2. 2025 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek a vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky 12 060 Kč.11. Z oznámení ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.12. Z výzvy ze dne 15. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení do tří dnů bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 3. 2025, jak vyplývá z podacího lístku.13. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 29. 12. 2023 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu se s úrokem se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřeb