3 C 177/2025-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve , adresa, dne 25. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 22 308 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 20. 1. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč dne 20. 1. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a poplatek za jejich poskytnutí ve výši 7 800 Kč do 23. 4. 2025 ve třech měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru, proto žalobkyně požaduje rovněž zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč za odeslání písemných výzev dne 23. 2. 2025, 6. 3. 2025 a 25. 3. 2025. Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 508 Kč představující 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po splatnosti úvěru dne 24. 4. 2025 do dne vyhotovení žaloby dne 18. 8. 2025. Žalovaný dlužné částky nezaplatil ani po předžalobní výzvě odeslané dne 18. 8. 2025. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 508 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 24. 4. 2025 do zaplacení.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 1. 10. 2025, č. j. 3 C 177/2025-21, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného a jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o lustraci v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. K výzvě soudu žalobkyně nad rámec tvrzení uvedených v žalobě nic dalšího nesdělila.4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 13 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 800 Kč ve třech splátkách do 23. 4. 2025. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru a poplatku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Poplatek za jednu písemnou upomínku/výzvu k úhradě činil 500 Kč. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.8. Z výpisů z účtu žalobkyně a sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 10. 2025 vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč dne 20. 1. 2025 převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .9. Z upomínek ze dne 23. 2. 2025, 6. 3. 2025 a 25. 3. 2025. vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky dle předmětné úvěrové smlouvy.10. Z výzvy ze dne 15. 8. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 8. 2025, jak plyne z podacího lístku.11. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 20. 1. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 7 800 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 23. 4. 2025. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za odeslání upomínek po 500 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu po splatnosti vyzván třemi upomínkami. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.12. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.18. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů sp