3 C 224/2025-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 10 450 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru číslo L127965 uzavřené dne 16. 5. 2025, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, , který se žalovaný zavázal vrátit jednorázově do 6. 7. 2025 společně s poplatkem za sjednání úvěru a úrokem. Smlouva o úvěru byla uzavřena v internetové aplikaci žalobkyně na www.openfactor.cz, kde si žalovaný založil sekci přístupnou pouze žalovanému na základě jedinečných přístupových údajů. Žalovaný následně v klientské sekci požádal o úvěr, odesláním autorizačního SMS kódu žalovaný odsouhlasil úvěrovou smlouvu. Dle žaloby žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr společně s poplatkem za sjednání a čerpání úvěru po uplatnění slevy v termínu splatnosti a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatku za sjednání a čerpání úvěru ve výši 3 245 Kč, úroku ve výši 205 Kč, paušálních poplatků za písemné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,50 % denně z částky 8 245 Kč od 7. 7. 2025 do 4. 10. 2025, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 8 245 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. 3 C 224/2025-30, aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností. A dále aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z podnikatelského účtu žalovaného, poslední daňové přiznání před poskytnutím úvěru, potvrzení o výsledku lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci, neboť úvěrová smlouva by mohla být posouzena jako neplatná. Výzva byla zástupkyni žalobkyně doručena dne 26. 11. 2025, tudíž žaloba měla být doplněna do 11. 12. 2025. Žalobkyně ve stanovené lhůtě žalobní tvrzení nedoplnila ani nepožádala soud o poskytnutí dodatečné lhůty.3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 16. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr poskytnutý podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 245 Kč a úrokem ve výši 205 Kč, tj. celkem 8 449 Kč do 15. 6. 2025. Roční úroková sazba činila 50 %. Poplatek za odeslání upomínky z důvodu prodlení s vrácením úvěru činil 500 Kč a úrok z prodlení pro prvních 90 dnů prodlení činil 0,5 % denně a za následující období 0,1 % denně.7. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 16. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný při uzavření úvěru prohlásil, že aktivně vykonává podnikatelskou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, úvěr použije v případě jeho poskytnutí výhradně na pokrytí svých podnikatelských potřeb, je si vědom následků nepravdivosti uvedených prohlášení, prohlásil, že v průběhu čerpání podnikatelského úvěru nepodá návrh na insolvenci, neboť k tomu nemá důvod, veškeré své závazky hradí včas a nepřevyšují jeho příjmy. Dále uvedl, že si je vědom trestněprávních následků, pakliže se toto prohlášení ukáže jako nepravdivé. K prohlášení žalovaný poskytl fotokopii svého občanského průkazu.8. Z dodatku ze dne 27. 6. 2025 soud zjistil, že doba trvání předmětného úvěru byla prodloužena do 6. 7. 2025.9. Z výpisů z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč dne 16. 5. 2025 na účet č. , č. účtu, . Tato skutečnost vyplynula i ze zprávy ČSOB, a.s. ze dne 26. 11. 2025, která současně potvrdila, že majitelem předmětného účtu je žalovaný.10. Z výzev k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 16. 7. 2025, 21. 7. 2025 a 26. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. Doručenky datové schránky dokladují doručení výzev žalovanému.11. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení dluhu bude bez dalšího přistoupeno k soudnímu a exekučnímu vymáhání. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 9. 2025.12. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Mezi žalobkyní a žalovaným jako fyzickou osobou podnikající byla uzavřena dne 16. 5. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč za účelem pokrytí jeho podnikatelských potřeb. Poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 6. 7. 2025. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit poplatky za odeslání písemných výzev k úhradě po 500 Kč za každou výzvu a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za prvních 90 dnů prodlení a ve výši 0,1 % denně za období následující. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky do sedmi dnů.14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, konstatoval, že je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).19. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.20. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná.21. V souladu s citovanými závěry Nejvyššího a Ústavního soudu totiž bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to i za situace, kdy na straně žadatele o úvěr vystupovala fyzická osoba podnikající. Žalobkyně však tuto povinnost řádně přezkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nesplnila. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a předložila důkazy k prokázání toho, že předmětnou povinnost splnila. Žalobkyně však svá tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedoplnila a ani k této skutečnosti nepředložila žádné důkazy.22. Je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost úvěrové smlouvy by však bylo třeba dovodit i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, neboť poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 245 Kč spolu s úrokem ve výši 205 Kč za necelé dva měsíce trvání úvěru, představující 69 % poskytnutého úvěru, soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný.23. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titul