6 C 96/2025-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 24. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 381,01 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku půjčky, kterou žalovanému poskytl na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 17. 6. 2006 právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 31 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 51 584 Kč (půjčka 31 000 Kč, souhrnný poplatek 20 584 Kč) v 52 týdenních splátkách po 992 Kč. Žalovaný uhradil částku 32 874,01 Kč, z čehož částka 13 255,02 Kč byla použita na úhradu souhrnného poplatku a částka 19 618,99 Kč na úhradu jistiny. Žalobkyně požaduje zaplacení zbylé jistiny ve výši 11 381,01 Kč a úroku z prodlení. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22 762 Kč, který představuje zákonný úrok z prodlení z částky 18 709,99 Kč (nesplacená jistina 11 381,01 Kč a poplatek 7 328,98) Kč) od 17. 6. 2007 (ode dne následující po lhůtě sjednané pro úhradu poslední splátky) do 21. 7. 2024. od 22. 7. 2024 žalobkyně požaduje úrok z prodlení již pouze z nesplacené jistiny. Pohledávka z výše uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 postoupena na současnou žalobkyni.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 17. 6. 2006 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 31 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 584 Kč. Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 51 584 Kč, to vše v 52týdenních splátkách po 992 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na žalobkyni.5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 35 353,59 Kč nejpozději k 8. 7. 2025.6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 31 000 Kč a ten se zavázal zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 20 584 Kč, celkem tedy 51 584 Kč, a to vše v 52týdenních splátkách po 992 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 31 000 Kč byla žalovanému předána při jejím podpisu.7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013.8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.).9. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.10. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy.13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 66,4 % (za 52 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 199,4 %.14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovaným byla uhrazena částka 32 874,01 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 10 000 Kč (maximálně 1/3 z půjčky), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 8 125,99 Kč (31 000 Kč +10 000 Kč – 32 8740,01 Kč zaplacených žalovaným). Částka 10 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Soud tedy dospěl k výši jistiny ve výši 8 125,99 Kč, namísto žalobkyní požadovaných 11 381,01 Kč. Pro 3 255,02 Kč potom byla žaloba zamítnuta.15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 8 125,99 Kč.16. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky, ke které dospěl soud. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb.17. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 255,02 Kč se zákonnými úroky z prodlení, a to s odkazem na shora citované závěry.18. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč (z částky do 20 000 Kč). Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice-Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).19. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 8 125,99 Kč a neúspěch v částce 3 255,02 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 43 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částkou 400 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje pau