7 C 189/2025-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 8. 7. 2025 žalobu o zaplacení částky 83 090,23 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet řádně a včas v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 071 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 9,26 % ročně od 10. 1. 2019, tedy ode dne, kdy byl úvěr žalované poskytnut. Žalovaná dle žaloby celkem na úvěr uhradila částku 293 112 Kč. Dle žalobkyně žalovaná porušila svůj závazek poskytnutý úvěr hradit řádně a včas, proto žalobkyně využila svého oprávnění sjednaného v odstavci 5.2 smlouvy, tedy možnosti zesplatnění úvěru a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky. Úvěr byl zesplatněn ke dni 3. 7. 2025, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 3. 7. 2025. Žalovaná dlužnou částku dle žalobkyně neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu, proto se žalobkyně domáhala přiznání částky 83 090,23 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 80 758,23 Kč, poplatků ve výši 78 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 324 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím smlouvy o úvěru splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, což provedla zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně klienta zatížit splátkou úvěru, důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta.2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí ve věci vydal dne 16. 7. 2025 elektronický platební rozkaz pod čj. EPR 200472/2025-5, proti kterému podala žalovaná včasný odpor a vyjádření k žalobě. Nárok žalobou uplatněný v celém rozsahu neuznala. Žalovaná uvedla, že úvěr ve výši 250 000 Kč uzavírala v režimu zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a vzhledem ke skutečnosti, že v souvislosti s uzavřením smlouvy došlo ze strany žalobkyně k porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti, je žalovaná přesvědčena o tom, že úvěrová smlouva je neplatná. Ve vyjádření žalovaná dále popisovala, jak se měla její úvěruschopnost zkoumat a odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Z důvodu porušení povinností posouzení její úvěruschopnosti považovala smlouvu za neplatnou a navrhla, aby byla žaloba z tohoto důvodu zamítnuta.3. Okresní soud v Ústí nad Orlicí pod čj. 10 C 246/2025-14, dne 28. 8. 2025, vyslovil svoji místní nepříslušnost a spis postoupil zdejšímu soudu k dalšímu vedení jako soudu místně příslušnému. Citované usnesení nabylo právní moci dne 18. 9. 2025 a spis byl zdejšímu soudu fakticky předán dne 24. 9. 2025.4. Žalovaná dále doplnila své vyjádření ve věci podáním ze dne 1. 9. 2025, kterým doložila tabulku plateb, které uhradila na poskytnutý úvěr, ze které vyplývá, že jistinu ve výši 250 000 Kč žalovaná již přeplatila a nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. byl tedy v celém rozsahu dle žalované již splněn. Současně předložila splátkový kalendář vypracovaný žalobkyní, ze kterého vyplývá, že i podle evidence žalobkyně byly provedeny platby ve shodné výši, otázka úhrady těchto částek tak není mezi účastníky sporná. Žalovaná naopak uvedla, že na straně žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení ve formě přeplatku nad jistinu ve výši 43 112 Kč, který bude předmětem samostatného řízení před Finančním arbitrem. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. Z předložené tabulky ke smlouvě číslo , hodnota, vyplynulo, že žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila 293 112 Kč.5. Žalobkyně se k podanému odporu vyjádřila dne 25. 9. 2025, uvedla, že před poskytnutím úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované úvěr splácet uvedla, že tímto byla Metodika posouzení úvěruschopnosti žalované a Karta klienta. V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobkyně získala informace o schopnosti žalované úvěr splácet, v rámci Karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela. V Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky (zkráceně MLS) je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Dle výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta, včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které věřitel mezi sebou vzájemně porovnává, nižší z hodnot, která není do výpočtu zahrnuta, je v Kartě klienta přeškrtnuta. Jedná se o minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaje obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávatelné minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce oproti celkovým pravidelným měsíčním výdajům celé domácnosti, což je údaje deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání apod. Tyt dva výpočte, tedy MLS klienta a MLS domácnosti, se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Výpočet MLS klienta ke smlouvě vycházel z příjmu žadatelky 32 000 Kč, životního minima 3 410 Kč, 0 splátek úvěrů, součet splátek úvěru z NRKI, mimo HC – 10 815 Kč, výše schválené splátky úvěru – 4 071 Kč, tedy zbývající MLS žadatelky 13 704 Kč. MLS domácnosti vycházel ze stejného příjmu žadatelky, nulového započitatelného příjmu ostatních členů domácnosti, součtu splátek úvěrů v NRKI a HC – 10 815 Kč, normativních nákladů na bydlení – 1 105 Kč, životního minima členů domácnosti – 3 410 Kč, stress buffer domácnosti – 442 Kč, výše splátky schvalovaného úvěru – 4 071 Kč, tedy zbývající MLS domácnosti 12 157 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že zákon ve svém novelizovaném znění od 1. 1. 2024 dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmů, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Žalobkyně dále uvedla, že mimo výše uvedené v rámci uzavření smlouvy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž výsledky byly negativní. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru tento splácet svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaná dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků nedostala do prodlení se splácením svých závazků. Platební morálka žalované byla proto na velmi vysoké úrovni. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřeným úvěruschopnosti žalované. Závěr žalobkyně poukázala na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru svědčí i skutečnost, že žalovaná následně žalobkyni hradila smlouvu, než došlo k jejímu zesplatnění, a to od února 2019 do března 2025, tedy po dobu přesahující šest let, a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalované vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně dále odkázala na Směrnici 2008/48/ES a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 C-449/13, rovněž poukázala na princip přiměřenosti reflektující Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti EBA/GL/2015/11. Vyjádření žalobkyně doložila Metodikou – výkladem – posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrovou zprávou.6. Z Karty klienta bylo zjištěno, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč, žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnaná s výši příjmu 32 000 Kč, ostatní členové domácnosti neměli žádný příjem, měsíční výdaje domácnosti žalovaná uvedla ve výši 15 000 Kč.7. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 9. 1. 2019 vyplynulo, že úvěr ve výši 250 000 Kč se žalovaná zavázala splácet v 96měsíčních splátkách po 4 071 Kč. Jednalo se bezúčelový úvěr s roční úrokovou sazbou 9,26 %, roční procentní sazbou nákladů ve výši 9,8 % a celková splatná částka spotřebitelem byla ve výši 355 104 Kč.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vy