8 C 148/2025-80 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 957,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 11. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 45 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 973 Kč. Na úvěr však uhradil pouze 7 splátek. S ohledem na to, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy, byl úvěr zesplatněn ke dni 11. 12. 2024. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 43 813,90 Kč a z poplatků úvěru ve výši 2 143,50 Kč. Žalobkyně dále požaduje obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ve vyjádření k výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela jednak z registrů dlužníků, jednak z čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho příjmů, a dále ze statistických a demografických údajů ohledně výdajů žalovaného.2. Žalovaný v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu doručeném soudu dne 7. 4. 2025 uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a nepovažuje ji za zcela důvodnou. V současné době nemůže uhradit jakoukoliv vyšší částku, neboť nemá finanční prostředky k jednorázové úhradě. Uvedl, že byl až do 11. 3. 2025 , podezřelý výraz, , jeho , podezřelý výraz, , Anonymizováno, mu neumožňoval řešit běžné záležitosti a že neměl ani žádný příjem, z něhož by mohl dluhy hradit. Požádal proto žalobkyni o splátkový kalendář. Žalovaný v současné době nemá zaměstnání, a tak by mohl hradit pouze 1 000 Kč měsíčně s tím, že až bude zaměstnán, tak samozřejmě víc.3. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 11. 4. 2023, a z dodatku k ní, soud zjistil, že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem v 96 měsíčních splátkách po 973 Kč.4. Z žádosti o úvěr ze dne 11. 4. 2023 soud zjistil, z jakých údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmových a výdajových poměrů žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela.5. Z výtahu z registru dlužníků soud zjistil, že žalobkyně měla před poskytnutím úvěru informaci o tom, že v krátké době předtím, než požádal o nyní projednávaný úvěr, byla žalovanému u jiné společnosti zamítnuta žádost o vydání kreditní karty.6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla dne 11. 4. 2023 z titulu předmětného úvěru poskytnuta částka 45 000 Kč.7. Z upomínky ze dne 4. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě nedoplatku.8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 23. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud nebude tam uvedená částka uhrazena ke stanovenému datu, uplatňuje žalobkyně právo na okamžité splacení celé vyčerpané jistiny.9. Z výpisu z předmětného úvěru ze dne 4. 3. 2025 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně dospěla k aktuální výši jistiny a poplatků.10. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 2. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 13. 2. 2025 tuto výzvu odeslal žalovanému.11. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.12. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 11. 4. 2023 čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem v 96 měsíčních splátkách po 973 Kč. Žalobkyně neměla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici ověřený údaj o příjmech a výdajích žalovaného a vycházela toliko z údajů z registrů dlužníků, čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho příjmů a ze statistických a demografických údajů ohledně jeho výdajů. Žalovaný na úvěr plnil celkem částku 6 811 Kč. Poté, co byl vyzván ke splacení celého úvěru, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupce žalobkyně.13. S ohledem na to, že skutkový stav ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl zjištěn bez důvodných pochybností, a nešlo tedy o situaci, kdy by žalobkyně ohledně této okolnosti neunášela břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, nebylo žalobkyni na jednání poskytováno poučení podle § 118a odst. 1, resp. odst. 3 o. s. ř.14. Pokud jde o návrh na provedení důkazu výpisem z bankovního účtu žalovaného, který na jednání uplatnil zástupce žalobkyně, ten byl soudem zamítnut. Důvodem pro takový postup byla jednak skutečnost, že žalobkyně měla dostatek prostoru k tomu, aby, pokud uvedeným dokumentem disponovala, tento soudu (např. k výzvě k doložení zkoumání úvěruschopnosti) předložila, a zejména pak skutečnost, že sama žalobkyně ve vyjádření k výzvě soudu uvedla, že při posouzení příjmů žalovaného vycházela toliko z jeho čestného prohlášení, a nikoliv z výpisů z bankovního účtu.15. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), resp. neměla k takovému posouzení dostatečné podklady. Žalobkyni je zejména nutno vytknout, že si před poskytnutím úvěru neopatřila doklady o příjmu žalovaného, ať už formou výpisů z bankovního účtu či výplatních pásek, a že vycházela toliko údajů deklarovaných žalovaným (což žalobkyně sama připustila ve vyjádření ze dne 9. 5. 2025). Takový postup považuje soud za nedostatečný, neboť při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nelze vycházet toliko z neověřených informací poskytnutých spotřebitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně navíc neměla k dispozici ani ověřené údaje o výdajích žalovaného. Nelze se přitom bez dalšího spokojit s odhady výdajů založenými na statistických nebo demografických datech ani s výpisy z registrů dlužníků (ze kterých navíc vyplývalo, že žalovanému byla v krátké době předtím,