8 C 184/2025-59 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 21. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 74 989 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne 19. 9. 2018 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované hotovostní zápůjčku ve výši 55 000 Kč, přičemž uvedená částka byla žalované předána při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku splatit spolu s úrokem a poplatky v 18 měsíčních splátkách po 5 492 Kč, resp. ve výši 5 475 v případě poslední splátky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná na zápůjčku zaplatila celkem 54 950 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti plynoucí ze smlouvy, kdy nehradila předepsané splátky. Společnost , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 27 323,89 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 16 565,11 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 27 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 600 Kč. Žalobkyně požaduje i úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 481,48 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, popř. na základě důkazů vyžádaných soudem. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 19. 9. 2018, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 55 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a poplatky v 18 měsíčních splátkách, kdy první až předposlední splátka činí 5 492 Kč a poslední splátka činí 5 475 Kč.5. Z listiny označené jako „Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr“ sepsané dne 19. 9. 2018 soud zjistil, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala finanční situaci žalované a její schopnost splácet spotřebitelský úvěr. V tomto dokumentu je deklarováno, že žalovaná pracuje jako OSVČ v oboru pohostinství s čistým příjmem 12 084 Kč a že další čisté příjmy domácnosti činí 25 000 Kč, přičemž výdaje žalované činí 3 000 Kč měsíčně.6. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2017 soud zjistil, že žalovaná v tomto daňovém přiznání deklarovala za uvedené zdaňovací období hrubý zisk z podnikání ve výši 171 656 Kč.7. Z nedatované karty plateb soud zjistil, že žalovaná na splátkách zaplatila celkem 54 950 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 28. 1. 2022, jakož i z přiloženého seznamu postoupených pohledávek, vzal soud za prokázané, že pohledávka ze předmětné smlouvy byla postoupena na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně oznámila žalované, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, a vyzvala ji, aby svůj dluh uhradila žalobkyni.10. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení dluhu. Tato výzva byla žalované odeslána spolu s oznámením o postoupení pohledávek dne 11. 2. 2022.11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné smlouvy a dne 24. 3. 2025 tuto výzvu odeslal žalované.12. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.13. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy uzavřené dne 19. 9. 2018 poskytla žalované hotovostní zápůjčku ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s úrokem a poplatkem v 18 měsíčních splátkách, kdy první až předposlední splátka činí 5 492 Kč a poslední splátka činí 5 475 Kč. Na zápůjčku žalovaná plnila celkem 54 950 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku vůči žalované vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informovala. Žalovaná byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně samotné vyzvána k úhradě dlužné částky.14. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“).15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky v hotovosti vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ. Žalobkyně se totiž jednak nedostatečně zabývala finanční situací žalované, když ověřila toliko její příjmy, ale neopatřila si žádné podklady týkající se výdajů žalované, a jednak žalované poskytla úvěr i tehdy, kdy z dostupných podkladů (z daňového přiznání) vyplývalo, že čistý příjem žalované z podnikatelské činnosti v oboru pohostinství činí pouze cca 12 tisíc Kč měsíčně. Pokud žalovaná deklarovala, že má k dispozici další příjmy ostatních členů domácnosti, nebyla tato informace jakkoliv ověřena. Nízký příjem žalované, jehož doložená výše je způsobilá pokrýt pouze nejnutnější životní výdaje žalované, které navíc zůstaly rovněž nedoloženy, tak vyvolává přinejmenším důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíční splátky spotřebitelského úvěru ve výši cca 5 500 Kč. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že žalovaná nakonec spotřebitelský úvěr poměrně dlouho splácela a na splátkách zaplatila téměř tolik, co činila jistina. Za dané situace, bez ohledu na žalobkyní akcentované zkoumání úvěruschopnosti žalované na základě statistických nebo demografických dat, proto neměl být žalované úvěr vůbec poskytnut. Pokud se tak stalo, žalobkyně porušila své povinnosti poskytovatele spotřeb