8 C 202/2025-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 632,92 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 9. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 22 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 9. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 3. 3. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 26 900 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet bezhotovostním převodem, a to dne 9. 9. 2024 v částce 17 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 8. 1. 2025. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 9. 1. 2025. Žalobkyně eviduje za žalovaným dluh v celkové výši 36 265,68 Kč, který sestává z jistiny ve výši 16 999,98 Kč, smluvního úroku ve výši 18 927,41 Kč a poplatku za vyplacení úvěru ve výši 338,29 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 367,24 Kč.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 9. 9. 2024, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 22 400 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 9. 10. 2024, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 3. 3. 2026. Ve smlouvě byl dále sjednán úrok a poplatky.5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ a z dokumentu ze dne 9. 9. 2024 označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž stanovila výši jeho čistého měsíčního příjmu na 26 900 Kč a výši disponibilního příjmu na 6 400 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 9. 9. 2024 připsána částka ve výši 17 000 Kč od žalobkyně.7. Ze zprávy odeslané na e-mailovou adresu žalovaného dne 8. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neuhrazených závazků po splatnosti vypověděla smlouvu s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu.8. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a uvedeného dne tuto výzvu odeslal žalovanému.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 9. 2024 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 9. 10. 2024. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 8. 1. 2025. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Co se týče údajů uvedených v nedatovaném interním dokumentu žalobkyně označeném jako „Identifikované příjmy“, žalobkyně soudu nepředložila žádné bankovní výpisy či jiné doklady, o které by bylo možné tyto údaje opřít. Stejně tak nesdělila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při stanovení disponibilního příjmu žalovaného v dokumentu označeném jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“. Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.20. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaný z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnil, a takové plnění netvrdil ani žalovaný, který v řízení zůstal pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny není možné poníži