8 C 236/2025-88 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 303 033,33 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne 15. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, a dne 20. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 201 000 Kč. Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako pojištění schopnosti splácet. V první úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 11,30 % ročně, ve druhé pak ve výši 11,10 % ročně. Oba úvěry žalovaná plně vyčerpala. Žalovaná se následně dostala do prodlení se splácením pravidelných měsíčních splátek na oba úvěry, pročež právní předchůdkyně žalobkyně oba úvěry zesplanila ke dni 30. 8. 2024 a uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splatných splátek. Z titulu úvěru sjednaného dne 15. 1. 2024 žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky 99 910,92 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 97 810,92 Kč a poplatky ve výši 2 100 Kč, a příslušenství, z titulu úvěru sjednaného dne 20. 3. 2024 pak požaduje zaplacení částky 203 122,41 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 199 722,41 Kč a poplatky ve výši 3 400 Kč, a příslušenství. Obě pohledávky byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 s účinností ke dni 19. 2. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek, které však i přes tuto výzvu nebyly dosud zaplaceny.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu písemně nevyjádřila. Na jednání, které se ve věci konalo dne 19. 11. 2025, pak žalovaná nárok, který je vůči ní uplatňován, uznala.3. Podle § 153a odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.4. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. platí, že rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.).5. Podle § 99 odst. 2 věta první, část za středníkem, o. s. ř. platí, že soud neschválí smír, je-li v rozporu s právními předpisy.6. Jelikož žalovaná nárok, který je vůči ní v tomto řízení uplatňován, výslovně uznala, rozhodl soud v souladu s § 153a odst. 1 věty první o. s. ř. rozsudkem pro uznání.7. Vydání rozsudku pro uznání v nyní projednávané věci nebrání žádné překážky, neboť uplatňovaný nárok není v rozporu s právními předpisy. Zejména je v této souvislosti nutno uvést, že obě pohledávky vychází z platně sjednaných smluv o úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., dostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelských úvěrů, když řádně a s odbornou péčí, tak jak to vyžaduje § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zkoumala úvěruschopnost žalované. Disponovala totiž ověřenými údaji o příjmech a výdajích žalované, ze kterých nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětné spotřebitelské úvěry splácet.8. Soud proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, přičemž ve výroku I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 152 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 38 160 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, účast na jednání), paušální náhrady hotových výdajů za tyto čtyři úkony v celkové výši 1 800 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 8 391,60 Kč. Pokud žalobkyně dále požadovala přiznání náhrady za úkon spočívající v písemném podání ze dne 18. 8. 2025, soud jí v tomto rozsahu nevyhověl, neboť informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované měly být obsaženy již v žalobě a pokud žalobkyně tyto údaje sdělila až k výzvě soudu, nejde o účelně poskytnutý úkon právní služby. Za úkon právní služby pak nelze považovat sdělení zástupce žalobkyně ze dne 9. 9. 2025, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny náhradou cestovních výdajů. Za cestu substituční zástupkyně žalobkyně ze svého sídla k soudnímu jednání z , adresa, a zpět při ujetých 54 km osobním vozem zn. Mazda 3 s kombinovanou spotřebou benzínu 5,6 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla činí podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb. částku 5,80 Kč/km a průměrná cena benzínu částku 35,80 Kč/l, náleží žalobkyni náhrada ve výši 421,46 Kč. Za promeškaný čas cestou k jednání a zpět v trvání 4 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží žalobkyni náhrada ve výši 600 Kč. Jako náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek pak žalobkyni náleží částka 214,51 Kč. Soud v souladu s předloženým vyúčtováním žalobkyni přiznal pouze jednu pětinu uvedených cestovních výdajů její zástupkyně, která se v daný den u Okresního soudu ve Svitavách účastnila celkem pěti soudních jednání. Náhrada za cestovní výdaje a promeškaný čas zástupkyně žalobkyně, včetně náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, tak byla žalobkyni přiznána pouze ve výši 247,19 Kč. Na náhradě nákladů řízení proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 63 750,79 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.