10 C 171/2025-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že původní věřitel , Anonymizováno, se sídlem , adresa, , uzavřel s žalovaným dne 3. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 66 935,52 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 6. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 66 935,52 Kč a splatností dne 20. 6. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 21. 7. 2025. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 66 935,52 Kč nejpozději splatných dne 20. 6. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila skutková tvrzení tak, že žalovaný čerpal celkovou částku 45 936 Kč, a to v částkách 25 000 Kč dne 3. 2. 2025, 10 000 Kč dne 10. 2. 2025, 10 000 Kč dne 14. 2. 2025 a 936 Kč dne 25. 2. 2025. Žalovaný před postoupením pohledávky zaplatil celkem 3 472,44 Kč. Žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši 66 935,52, která sestává z jistiny ve výši 44 999,94, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku za dobu čerpání úvěru ve výši 21 185,58 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.5. Ze smlouvy o úvěru a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil že původní , právnická osoba, se sídlem , adresa, , uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, s částkou prvního čerpání úvěru 25 000 Kč a celkovou výší spotřebitelského úvěru 80 818,82 Kč.6. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 66 935,52 Kč a současně, že celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb celkem 66 935,52 Kč. Žalobkyně také tvrdí, že smlouva byla uzavřena dne 2. 1. 2025, ale předložená smlouvy ani standardní informace nejsou datovány.7. Žalobkyně předložila listinu, v níž je uveden přehled všech čerpaných částek žalovaným, přehled všech zaplacených částek žalovaným, výše úroků i poplatků. Podle této listiny došlo k prvnímu čerpání dne 2. 3. 2025, takže tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy tohoto dne zřejmě odpovídá skutečnosti. Z listiny dále vyplývá, že žalovaný čerpal od věřitele celkem 45 936 Kč (25 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč a 936 Kč) a zaplatil celkem 3 472,44 Kč. Rozdíl čerpaných prostředků a plateb žalovaného tak činí 42 463,56 Kč.8. Žalobkyně v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. V žalobě netvrdí nic o zjištěných příjmech žalovaného ani o jeho zjištěných výdajích. Žalobkyně však předložila listinu nadepsanou jako „Application details“ z níž snad vyplývá, že příjem žalovaného činil 36 700 Kč a jeho životní náklady 25 000 Kč. Obě položky nejsou nijak blíže specifikovány a nebyl předložen žádný důkaz, kterým by byly verifikovány tyto informace. Žalobkyně tak dle názoru soudu řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 45 936 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 3 472,44 Kč, tedy částku 42 463,56 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.13. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Ke dni vyhlášení rozhodnutí požadované příslušenství představuje při přepočtu částku 4 929,39 Kč. Předmět řízení tak představuje částku 71 864,91 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 42 463,56 Kč, což znamená úspěch z 59 % a neúspěch z 41 %. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle míry jejího úspěchu ve věci (59 – 41 =18), tedy z 18 %. Náklady žalobkyně tak představují zaplacený a doměřovaný soudní poplatek ve výši 3 347 Kč, odměnu advokáta za dva plné a jeden poloviční (předžalobní výzva neobsahuje právní rozbor věci) úkony právní služby po 3 780 Kč podle § 7 advokátního tarifu, 3 paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady tak celkem činí 14 147 Kč, 18 %