10 C 20/2026-20 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 21. 3. 2024 smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl splácet týdně 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 8 000 Kč se započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní a mimosoudní vymáhání, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, poté na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, poté na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek a na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 18 300 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56.497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43.503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 8 000 Kč, vydělil týdenní splátkou 455 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala mnohem dříve. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 15. 5. 2025 a datum prodlení ke dni 16. 5. 2025.2. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z těchto informací k jeho osobním a majetkovým poměrům a databázím, které byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. Jedná se o kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/clanek/databaze-neplatnych-dokladu.aspx), kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, (http://www.creditcheck.cz/), kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz/), kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u naší společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta (viz příloha žaloby).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 21. 3. 2024 smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl splácet týdně 454,50 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Souhrnný poplatek sestával z úroku ve výši 2 970 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkový počet týdenních splátek byl 60.6. Žalobkyně učinila skutkové tvrzení, že žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko 8 000 Kč, což vyplývá i z žalobkyní předložené platební historie. Žalovaný se vůči tomuto tvrzení a důkazu nijak nevymezil, neuváděl, že by na dluh zaplatil více nebo že by snad nebyl v prodlení vůbec. Soud tedy vycházel z tohoto tvrzení podepřeného platební historií.7. Žalobkyně v žalobě popsala prověření úvěruschopnosti žalovaného zcela obecně bez konkrétních výstupů ze zjišťování, které v žalobě popsala. Předložila však evidenční kartu klienta, která mimo jiné obsahuje tzv. informace o klientovi, z nichž vyplývá, že žalovaný byl v době podpisu smlouvy o úvěru svobodný bez nezaopatřených dětí, nevlastnil nemovitost ani motorové vozidlo. Z údajů o zaměstnání klienta vyplynulo, že tato listina byla vyplněna údaji o tom, že žalovaný je zaměstnán jako prodejce v Planeo Elektro, jeho měsíční (zřejmě čistý) příjem činil 19 827 Kč a jeho měsíční výdaje 9 732 Kč, z toho výdaje na bydlení 4 872 Kč měsíčně, dále je zřejmé, že zbytek těchto uvedených výdajů tvoří tzv. životní minimum v částce 4 860 Kč. Žádný z těchto údajů byť uvedených zřejmě žalovaným není doložen listinou například výplatním lístkem, nájemní smlouvou a podobně. U příjmu žalovaného se soudu jeví, že tento byl zjištěn správně, byť není příjem ničím doložen. Pokud však jde o výdaje jeví se soudu jak náklady na bydlení, tak ostatní výdaje jako nepřiměřeně nízké a nereálné. Navíc zjištěný příjem žalovaného je dle názoru soudu příliš nízký na měsíční splátku okolo 2 000 Kč (450 Kč týdně). Dle názoru soudu tak byl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet a žalobkyně tedy úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátila žalobkyni