10 C 241/2025-23 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uvedla, že je českou obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr mu byl poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen do 21. 10. 2024. Dle odst. 4.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 3 500 Kč. Dle odst. 3.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“, který dle odst. 4.1. smlouvy činil 199 Kč. Dle odst. 4.1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 22. 10. 2024 do 19. 1. 2025, jehož kapitalizovaná výše činí 6 164,55 Kč. Celková výše nároků žalobkyně (žalovaný na dluh nic nezaplatil) činí celkem 19 863,55 Kč nejpozději splatných dne 21. 10. 2024. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 21. 9. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , který je totožný s číslem smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 1. 11. 2025. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když soud vycházel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, aby ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 9.2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen do 21. 10. 2024. Dle odst. 4.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 3 500 Kč. Dle odst. 3.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“, který dle odst. 4.1. smlouvy činil 199 Kč. Dle odst. 4.1. smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 22. 10. 2024 do 19. 1. 2025, jehož kapitalizovaná výše činí 6 164,55 Kč. Ve smlouvě je rovněž v č. l. 3.2. uvedeno, že „účelem poskytnutí peněžních prostředků je rozvoj podnikání úvěrovaného, přičemž úvěrovaný se zavazuje získané prostředky nevyužít jiným způsobem než k rozvoj své podnikatelské činnosti, kdy opačné počínání úvěrovaného se považuje za podstatné porušení této smlouvy o úvěru.“5. Z potvrzení o platbě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne 21. 9. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , který je totožný s číslem smlouvy.6. Žalobkyně tvrdila, že celková výše nároků žalobkyně (žalovaný na dluh nic nezaplatil) činí celkem 19 863,55 Kč nejpozději splatných dne 21. 10. 2024. Žalovaný vzhledem k tomu, že se k věci vůbec nevyjádřil, se ani vůči tomuto tvrzení nijak nevymezil. Soud tedy vycházel z tohoto tvrzení žalobkyně, respektive z toho, že žalovaný na dluh nic nezaplatil, tedy ani na poskytnutou částku úvěru 10 000 Kč.7. Žalobkyně nečinila žádné tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, patrně s ohledem na text smlouvy že „účelem poskytnutí peněžních prostředků je rozvoj podnikání úvěrovaného, přičemž úvěrovaný se zavazuje získané prostředky nevyužít jiným způsobem než k rozvoj své podnikatelské činnosti, kdy opačné počínání úvěrovaného se považuje za podstatné porušení této smlouvy o úvěru.“. Dle názoru soudu tento zcela obecný text z uvedeného úvěru „podnikatelský“ úvěr „nedělá“ a na úvěr by se měl vztahovat zákon o spotřebitelském úvěru. Nicméně žalobkyně předložila i text označení jako „Posouzení úvěruschopnosti č. , hodnota, “, který obsahuje následující text. Příjmy – uvedený příjem: 50 000 Kč – Poslední 3 měsíce: 60 000 Kč, 60 000 Kč, 45 859 Kč – počítáno od 202405, výdaje – běžné výdaje 6 000 Kč – Ubytování 17 000 Kč, splátky úvěrů 6 000 Kč, Kreditní rámec Požadovaný 20 000 Kč, Nabídnutý 10 000 Kč. Dále byl předložen zřejmě výpis z účtu žalovaného, avšak ve zcela nesrozumitelné podobě, takže z něj dle názoru soudu není možné ověřit údaje o příjmu, či běžných výdajích žalovaného. Uvedené údaje tedy není možné ověřit. Podle tohoto textu však žalovaný měl mít volné prostředky asi 20 000 Kč, což by zřejmě pro schopnost úvěr splatit mohlo postačovat. Soud však nepřehlédl, že i tento „dokument“ obsahuje údaj o splátkách úvěrů bez bližší specifikace. Je tedy zřejmé, že přes tvrzení o podnikatelském úvěru žalobkyně úvěruschopnost nějak prověřovala, není však zřejmé, z jakých konkrétních důkazů žalobkyně vycházela, navíc je zřejmé, že žalobkyně nevyhodnotila úvěrové zatížení žalovaného. Dle názoru soudu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neprověřila, resp. neprověřila dostatečně.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3). Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.11. Žalobě bylo vyhověno co do částky 10 000 Kč a co do částky 9 863,55 Kč včetně 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 13 699 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Je tak zřejmé, že žaloba byla zamítnuta pro vyšší částka, než jaká byla žalovanému uložena. Žalovaný tak měl ve věci poměrný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení podle poměru jeho úspěchu a n