11 C 321/2025-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 10. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 44 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že účastníci řízení uzavřeni dne 25. 2. 2025 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobce pronajal žalované bytovou jednotku č. 104/5 na adrese , adresa, . Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 500 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu byly sjednány ve výši 6 000 Kč. Na nájemném a na zálohách na služby spojené s užíváním bytu dluží žalovaná částku 44 000 Kč, což žalovaná písemně uznala při předání bytové jednotky zpět žalobci dne 23. 7. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.5. Ze smlouvy o nájmu bytové jednotky uzavřené dne 25. 2. 2025 mezi žalobcem coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem soud zjistil, že žalobce přenechal žalované k užívání bytovou jednotku č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , bytový dům č. , hodnota, . Nájem byl jednán pro období 1. 3. 2025 až 31. 5. 2025. Na základě této smlouvy se žalovaná se zavázala platit žalobci měsíčně 13 500 Kč sestávající z nájemného ve výši 7 500 Kč a záloh za služby spojené s užíváním bytu ve výši 6 000 Kč.6. Z předávacího protokolu ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že téhož dne předala žalovaná bytovou jednotku zpět žalovanému.7. Z uznání dluhu ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že touto listinou žalovaná uznala, že má vůči žalovanému dluh z titulu dlužného nájemného a nezaplacených záloh ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zároveň zavázala splatit dluh ve 4 měsíčních splátkách po 11 000 Kč.8. Z výpisu komunikace z aplikace WhatsApp mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že žalobce urgoval v období od 15. 9. 2025 do 3. 10. 2025 žalovanou k zaplacení dluhu.9. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 25. 2. 2025 uzavřena smlouva o nájmu, na jejímž základě žalobce přenechal žalované k užívání bytovou jednotku specifikovanou výše. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že bude platit žalobci celkem 13 500 Kč měsíčně za nájemné a další služby spojené s užíváním bytu. Při předání bytu zpět žalobci pak žalovaná písemně uznala, že na nájemném a službách dluží žalobci částku 44 000 Kč.10. Po právní stránce soud věc posoudil jako spor vyplývající z nájmu bytu podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), resp. podle § 2235 a násl. o. z. s tím, že podle § 2053 došlo k uznání dluhu ze strany žalované.11. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. Pokud žalovaná písemně uznala žalobou uplatněný nárok, pak platí ve smyslu § 2053 o. z. vyvratitelná domněnka, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. V případě uznání dluhu nemusí věřitel vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat, důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu. Žalobci pouze obecně stačí vylíčit skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Této povinnosti žalobce dostál a z jeho tvrzení je zřejmé čeho a z jakého titulu se domáhá zaplacení žalované částky. Bylo tedy na žalované, aby případně prokázala, že dluh, na jehož základě se žalobce domáhá úhrady žalované částky, buď vůbec nevznikl, nebo že následně zanikl. Soud navíc dodává, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná na základě uzavřené nájemní smlouvy dle § 2201 o. z. užívala předmětnou bytovou jednotku v období, za které žalobce nárokuje nájemné a vyúčtování služeb. Žalovaná přitom byla povinna za užívání bytu platit nájemné a služby. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná a žalobci žalovaná částka náleží tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Povinnost platit úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jejich výši pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto soud rozhodl o náhradě účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady ve výši 2 200 Kč představují náklady žalobce spojené se zaplacením soudního poplatku.