17 C 11/2026-17 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2026 se žalobce domáhal zaplacení 46 783,85 Kč s- kapitalizovaným úrokem za období 26. 11. 2019–17. 9. 2024 ve výši 2 369,31 Kč;- kapitalizovaným úrokem za období 18. 9. 2024–27. 11. 2025 ve výši 10 611,95 Kč;- úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 46 783,85 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a- úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 783,85 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení ze smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 26. 11. 2019, na jejímž základě poskytl žalované úvěru ve výši 100 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, (dále jen „o. s. ř.“) když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených důkazů, žalobce učinil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání součástí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou o hotovostním úvěru bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 11. 2019; žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit žalobci celkem 135 248,58 Kč ve splátkách ve výši 1 603,84 Kč měsíčně. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že žalobce poukázal částku 100 000 Kč na účet žalované platbou z téhož dne. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaná splatila celkem 83 566,33 Kč. Výpisem z běžného účtu žalované bylo prokázáno, že za období- 9/2019 příjmy žalované činily 74 142 Kč, z toho částka 50 000 Kč pocházela z čerpání úvěru a výdaje žalované činily 34 638,18 Kč;- 10/2019 příjmy žalované činily 23 098 Kč a výdaje žalované 55 611,95 Kč a- 1. 11. 2019–25. 11. 2019 příjmy žalované činily 235 210 Kč, z toho částka 202 200 Kč pocházela z čerpání úvěru a výdaje žalované činily 224 912,22 Kč.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývaly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když za období necelých posledních 3 měsíců před uzavřením smlouvy žalovaná čerpala jiné úvěry v celkové výši 252 200 Kč a příjmy z jejích vlastních zdrojů činily 80 250 Kč při výdajích ve výši 315 162,35 Kč; částka výdajů ve výši 7 420 Kč měsíčně stanovená žalobcem na základě interního ekonomického modelu ani částka ve výši 0 Kč měsíčně uvedená žalovanou v žádosti o úvěr tedy zjevně nemají žádnou oporu v podkladovém materiálu.8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobci jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 16 433,67 Kč (tj. 100 000 Kč − 83 566,33 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.9. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.