3 C 260/2025-26 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz dne 17. 12. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen do 24. 2. 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč. Pro případ prodlení se splácením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením pěti splátek žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení se součtu dlužné jistiny, poplatku a smluvní pokuty. Žalovaný byl k zaplacení vyzýván předžalobní výzvou odeslanou dne 29. 11. 2025.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 5. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , aby do 15 dnů od doručení sdělila, zda před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností. , právnická osoba, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, daňovým přiznáním, pracovní smlouvou, lustrací v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci, neboť úvěrová smlouva by mohla být posouzena jako neplatná. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 23. 1. 2026. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala.3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.).5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2024 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z částky úvěru denně ode dne poskytnutí úvěru do konečné splatnosti úvěru. Konečná splatnost úvěru byla stanovena na 24. 2. 2025. Pro případ prodlení žalovaného se splácením kterékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena korunovou platbou, jak plyne z potvrzení o přijetí platby.7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 27. 10. 2024 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 14. 1. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, .8. Z výzvy ze dne 29. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky z předmětné úvěrové smlouvy do tří dnů s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 2. 12. 2025, jak vyplývá z podacího lístku.9. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 17. 12. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 24. 2. 2025. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky do tří dnů.10. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3140/2023, konstatoval, že je třeba po věřiteli vyžadovat, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Není tedy omezena povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale je třeba ji brát jako výchozí zásadu a obecný princip, kterou by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).15. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání.16. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná. V souladu s citovanými závěry Nejvyššího a Ústavního soudu totiž bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to i za situace, kdy na straně žadatele o úvěr vystupovala fyzická osoba podnikající. Žalobkyně však tuto povinnost řádně přezkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nesplnila. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a předložila důkazy k prokázání toho, že předmětnou povinnost splnila. Žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala.17. Je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou. Neplatnost úvěrové smlouvy by však bylo třeba dovodit i z nepřiměřeně vysokého příslušenství, neboť poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč za dva měsíce trvání úvěru, představující 70 % poskytnutého úvěru, soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný.18. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný nevrátil nic. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit 30 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné poplatky ani na smluvní pokuty, které nebyly platně sjednány.19. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou k plnění ze dne 29. 11. 2025, která mu byla odeslána dne 2. 12. 2025, k úhradě dlužné částky do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. je třeba výzvu považovat za doručenou dne 5. 12. 2025. Dlužná částka tedy měla být zaplacena do 8. 12. 2025. Pokud se tak nestalo, je žalovaný od 9. 12. 2025 v prodlení a od tohoto dne žalobkyně náleží dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. nárok i na úroky z prodlení dle § 1958 odst. 2 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.20. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 9. 12. 2025 do zaplacení.21. Ve zbývající části ohledně 23 500 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.22. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 140 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 53 500 Kč do výše 2 675 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 535 Kč.23. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu ná