3 C 31/2026-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 29. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 54 510 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 25. 3. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 25. 3. 2024, 27. 3. 2024, 15. 4. 2024, 18. 4. 2024 a 19. 4. 2024 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle výsledků lustrace žalovaného v ISIR, CEE, CRKI a BRKI a zkoumání jeho příjmů a výdajů z výpisů z bankovního účtu žalovaného či jeho výplatních listů. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách k 24. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 8. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě ze dne 19. 10. 2025. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru ve výši 40 % měsíčně z jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 27. 8. 2024 do 19. 10. 2025 ve výši 12 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny a úroku od 28. 8. 2024 do zaplacení.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. 3 C 124/2025-39, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě jakých konkrétních skutečností, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného a jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, výsledky lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. K výzvě soudu žalobkyně ničeho nesdělila.4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 3. 2024 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úrok měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru a úroku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a dále zesplatnění celého dluhu. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu.8. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč dne 25. 3. 2024, 2 000 Kč dne 27. 3. 2024, 5 000 Kč dne 15. 4. 2024, 5 000 Kč dne 18. 4. 2024 a 10 000 Kč dne 19. 4. 2024. Dle sdělení , právnická osoba, . se jedná o účet žalovaného, na který byly v uvedených dnech připsány předmětné platby v celkové výši 30 000 Kč.9. Z oznámení ze dne 24. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni 24. 8. 2024 z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek z předmětné úvěrové smlouvy.10. Z výzvy ze dne 19. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 10. 2025, jak plyne z podacího lístku.11. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí o věci samé.12. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 25. 3. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.19. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení