3 C 38/2026-25 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobci se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 23. 2. 2026 domáhají vyklizení garáže konkretizované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci vlastní v rámci společného jmění manželů pozemek st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova bez čp/če, garáž, vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Dne 3. 2. 2025 žalobci uzavřeli s žalovaným smlouvu o nájmu nebytových prostor, na jejímž základě žalovanému pronajali předmětnou garáž. Doba trvání nájmu byla sjednána od 1. 2. 2025 do 31. 1. 2026. Žalovaný byl podle smlouvy povinen platit nájemné ve výši 1 880 Kč měsíčně vždy do 15. dne měsíce předem. Žalovaný se však dostal do prodlení s placením nájemného, které ani přes opakované výzvy žalobců neuhradil. Nájem skončil uplynutím sjednané doby nájmu, když s ohledem na prodlení žalovaného s placením nájemného žalobci neměli zájem na prodloužení doby nájmu. Po skončení nájmu však žalovaný garáž nevyklidil a žalobcům ji nepředal. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobců.2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 8. 4. 2026 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání doručeno řádně do vlastních rukou a s dostatečným předstihem. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Žalobci na podané žalobě setrvali, neboť žalovaný dosud předmětnou garáž nevyklidil a nepředal žalobcům.5. Z jednotlivých provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:6. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobci vlastní v rámci společného jmění manželů pozemek st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je budova bez čp/če, garáž, vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno7. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor – garáž ze dne 3. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalobci pronajali žalovanému budovu bez čísla popisného nebo čísla evidenčního, garáž, která je součástí pozemku st. p. č. , hodnota, , v obci a katastrálním území , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Doba trvání nájmu byla sjednána od 1. 2. 2025 do 31. 1. 2026 s možností prodloužení na základě dohody mezi pronajímateli a nájemcem.8. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2026 vyplynulo, že žalobci vyzývali prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k vrácení předmětné garáže nejpozději dne 13. 2. 2026 z důvodu uplynutí sjednané doby nájmu s upozorněním, že v opačném případě se žalobci budou domáhat vyklizení soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 2. 2026, jak vyplývá z podacího lístku.9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.11. V řízení bylo prokázáno, že na základě nájemní smlouvy ze dne 3. 2. 2025 byl žalovaný oprávněn užívat předmětnou nemovitost ve vlastnictví žalobců. Doba trvání nájmu byla sjednána od 1. 2. 2025 do 31. 1. 2026. Poté nájem prodlužován nebyl a skončil. Žalovaný tedy počínaje 1. 2. 2026 užívá předmětnou garáž neoprávněně a je povinen ji ve smyslu § 2225 odst. 1 o. z. vyklidit a vyklizenou předat zpět žalobcům. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Povinnost k vyklizení a předání předmětné garáže žalobcům soud stanovil v souladu s návrhem žalobců na 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci měli ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobců tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náklady právního zastoupení advokátem a paušální náhrada hotových výdajů za žalobu, kterou žalobci podali bez právního zastoupení. Při určení odměny za zastupování advokátem soud vycházel z § 151 odst. 2 o. s. ř. a z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnota v dané věci činí 30 000 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby proto činí 2 300 Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 1 advokátního tarifu). Advokát zastupoval dva žalobce, proto soud aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu; za společný úkon mu tak náleží 4 140 Kč. Soud přiznal odměnu za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a účast při jednání soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), celkem tedy 12 420 Kč. Dále soud přiznal tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, tedy 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), jízdné ve výši 1 234,60 Kč (za cestu k jednání soudu z , adresa, do , adresa, a zpět při 118 ujetých km, průměrné spotřebě 11,7 litrů benzinu 98 oktanů na 100 km v ceně 39 Kč za litr paliva a náhradě za použití vozidla ve výši 5,8 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., v účinném znění) a náhradu za promeškaný čas ve výši 900 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu za šest půlhodin strávených na cestě z místa sídla zástupce žalobců k jednání soudu a zpět po 150 Kč). Protože zástupce žalobců je plátcem DPH, náleží k odměně a náhradám též náhrada za DPH ve výši 21 %, tj. 3 339,97 Kč. Žalobu sami sepsali a podali oba žalobci v době, kdy nebyli zastoupeni advokátem. Za tento úkon jim proto nenáleží odměna podle advokátního tarifu, nýbrž paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Písemné podání ve věci samé je úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a) této vyhlášky a paušální náhrada podle § 2 odst. 3 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. činí 450 Kč za úkon. Soud proto přiznal každému z obou žalobců částku 450 Kč, celkem tedy 900 Kč. Tyto náklady řízení v celkové výši 25 144,57 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 první věta o. s. ř.).