3 C 52/2026-24 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 25. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 32 553,13 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 4. 6. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že zjišťovala celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 4. 6. 2025 (Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, Centrální evidence exekucí, ISIR a Neplatné doklady MV ČR). Vyhodnocením informací z provedeného šetření dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen splácet požadovaný úvěr. Na základě předmětné úvěrové smlouvy tedy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 900 Kč, a to v platbách ve výši 6 000 Kč dne 4. 6. 2025, 1 900 Kč dne 6. 6. 2025 a 6 000 Kč dne 4. 6. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 495 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 109,85 Kč a poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla dne 3. 10. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 13 900 Kč, smluvního úroku ve výši 16 840,56 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 276,61 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 495 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 109,85 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru ve výši 931,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z 14 781,46 Kč od 4. 10. 2025 do zaplacení.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 13. 3. 2026, č. j. 3 C 52/2026-16, aby do 15 dnů od doručení předložila listiny, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného posuzována (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, výsledky lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.3. Žalobkyně k výzvě soudu ničeho nesdělila.4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela ze skutečnosti, že žalovaný žije sám. Jeho měsíční příjmy činí 13 714 Kč a pravidelné měsíční výdaje činí 7 610 Kč. Disponibilní příjem činil 4 300 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena dle BankID, jak vyplývá z autorizace ověření totožnosti a výpisu BankID. Žalobkyně dle svého tvrzení ověřovala výši příjmů žalovaného z bankovního výpisu z účtu a případné další příjmy byly žalovaným doloženy jiným způsobem, jak plyne z listiny nazvané jako Identifikované příjmy. Tato listina obsahuje přepis výše příjmu bez uvedení odesílatele platby. Není tedy zřejmé, o jaké příjmy se jedná. Zda se jedná o příjmy žalovaného ze mzdy, z jiných úvěrových smluv či nějaké jiné příjmy.8. Z listiny nazvané jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr.9. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 6. 2025, údajů o poskytovateli úvěru, informace pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 14 000 Kč s možností opakovaného čerpání převodem na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 3,66 Kč denně a poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky v pravidelných denních splátkách. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a dále zesplatnění celého úvěru. Součástí smlouvy byl předpis denních splátek a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.10. Z přehledu bankovních transakcí a sdělení , Anonymizováno, . vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč dne 4. 6. 2025, ve výši 6 000 Kč dne 4. 6. 2025 a ve výši 1 900 Kč dne 6. 6. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, .11. Z výzvy ze dne 3. 10. 2025 vyplynulo, že žalobkyně vypověděla předmětnou úvěrovou smlouvu z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky po dobu delší než 91 dní po splatnosti a vyzvala žalovaného k úhradě zesplatněného úvěru s příslušenstvím v celkové výši 33 603,13 Kč.12. Z výzvy ze dne 28. 1. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 1. 2026, jak plyne z potvrzení podání.13. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 4. 6. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 900 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím ve formě úroku a poplatků za doplňkové služby se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Z důvodu prodlení s úhradou splátek došlo k vypovězení úvěrové smlouvy žalobkyní. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak neúspěšně.14. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění