3 C 8/2026-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 30. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení 16 146 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne 24. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 14 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen nejpozději do 4. 5. 2025. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátila. Smluvní úrok činil 2 146 Kč. Na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala kromě zaplacení jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 2 146 Kč zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek od 5. 5. 2025 do zaplacení.2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 21. 1. 2026, č. j. 3 C 8/2026-6, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalované, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci. Žalobkyně žalobu nedoplnila.3. Žalovaná se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 2. 2025 vyplynulo, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14 000 Kč převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 279,83 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 12 měsíců. Pro případ prodlení se splácením úvěru delším než 37 dnů bylo ujednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr předčasně zesplatnit.7. Z výpisů z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že tato zaslala na bankovní účet č. žalované , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč dne 24. 2. 2025. Tato skutečnost vyplynula i z potvrzení ČSOB a.s. ze dne 4. 2. 2026.8. Z výzev ze dne 1. 4. 2025 a 4. 5. 2025 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužného úvěru.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatku č. 1 a seznamu postoupených pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni.10. Z oznámení ze dne 14. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení žalované pohledávky žalobkyni.11. Z výzvy ze dne 14. 9. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že v případě nezaplacení do tří dnů bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalované odeslána dne 18. 9. 2025, jak vyplývá z podacího lístku.12. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 24. 2. 2025 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně se žalovaná zavázala splatit do 12 měsíců. Žalovaná na svůj dluh nic nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby, avšak neúspěšně.13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.19. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.20. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.21. Z provedeného dokazování je zřejmé