6 C 15/2026-91 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 64 520,30 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, poskytnutému žalované ve výši 60 000 Kč. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na výši 3 000 Kč. I přes upomínky nebyla zaplacena splátka úvěru splatná ke dni 15. 11. 2025, proto došlo ke dni 21. 12. 2025 k zesplatnění jistiny úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 59 188 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 385,29 Kč vypočtený jako 57,99% z částky 59 188 Kč od 16. 11. 2025 do 21. 12. 2025 (§ 122 odst. 4 ZSÚ), náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 947,01 Kč představující 0,1% denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise.3. Žalovaná ve svém podání ze dne 18. 3. 2026 uvedla, že si je svého dluhu vědoma, žádala o stanovení splátkového kalendáře ve výši 2 000 Kč měsíčně, přičemž tuto částku je dlouhodobě schopna hradit. Vědomost žalované o dluhu neznamená jeho uznání. Žalobkyně s ohledem na výši načítaného zákonného úroku z prodlení navrhla splátky ve výši 2 500 Kč měsíčně.4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované částku 60 000 Kč s úrokovou sazbou 57,99% ročně na dobu 72 měsíců. Žalovaná na úvěr zaplatila 7 splátek po 3 000 Kč, poslední dne 15. 10. 2025 a od 15. 11. 2025 je v prodlení. Žalobkyně za této situace úvěr dne 21. 12. 2025 zesplatnila v částce 71 793,29 Kč.5. Výzvou ze dne 21. 12. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 4. 1. 2026.6. Žalobkyně k výzvě soudu doložila doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to výpis ze dvou účtů žalované od 31. 10. 2024 do 31. 3. 2025. Na účtu , č. účtu, není zaznamenán žádný příjem, zůstatky na tomto účtu jsou vždy ke konci měsíce minimální (do 500 Kč), v únoru je žalovaná v minusu téměř 5 000 Kč, pohyb na účtu je malý. Na účet č. , č. účtu, je zřejmě poukazován příjem ze zemědělského družstva ve výši cca 35 000 Kč měsíčně. Žalobkyně počítala s výší příjmu 34 996 Kč, s náklady na bydlení ve výši 8 614 Kč (žalovaná deklarovala náklady na bydlení ve výši 14 000 Kč měsíčně), s náklady domácnosti ve výši 3 000 Kč (žalovaná deklarovala náklady domácnosti na 1 000 Kč měsíčně), s finančními závazky ve výši 6 000 Kč (žalovaná tvrdila finanční závazky ve výši 6 000 Kč, na účtu žalobkyně nalezla částku 4 409 Kč, údaj v SOLUSU uváděl částku 0 Kč) a se zůstatkem na cokoliv ve výši 500 Kč. Po odečtení těchto částek žalované dle závěrů žalobkyně zbývalo 16 852 Kč. Soud také přezkoumal předložené výpisy z účtu žalované. Z výpisu z účtu , č. účtu, vyplývá, že žalovaná si bere půjčky u společnosti , právnická osoba, . (v lednu ve výši 10 682 Kč, v únoru ve výši 4 600 Kč, v březnu ve výši 3 670 Kč), současně je z účtu zřejmé, že splácí úvěr u , Anonymizováno, , kam zasílá splátky a v únoru 2025 jí na účet přišla částka 15 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a 1. 4. 2025 jí byla na účet připsána částka 13 000 Kč prostřednictvím služby , Anonymizováno, ., což představuje také převod peněžních prostředků prostřednictvím úvěrové společnosti. Za období od ledna až do dubna 2025 je zřejmé, že žalovaná potřebuje finanční prostředky, které jí nestačí a půjčuje si u jiných společností, nakonec i u žalobkyně poměrně vysokou částku. Soud na základě zkoumání výpisu z účtu, který není navíc zcela přehledný, dospěl k závěru, že žalobkyně, ač měla k dispozici účty žalované, tak z pohybu na těchto účtech řádně nevyhodnotila, že žalovaná bude mít problém poskytnutý úvěr splácet, a to právě s ohledem na výši a četnost čerpaných úvěrů od jiných úvěrových společností v období od ledna do března 2025, dále s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani nezapočítala náklady domácnosti a náklady na bydlení ve výši, kterou určila sama žalovaná, tedy částkou 15 000 Kč, ale počítala pouze s částkou 11 614 Kč. Je velmi nepravděpodobné, že pokud sama žalovaná uvádí určitou částku na náklady domácnosti a bydlení, že by následně vyšla s částkami nižšími. Žalovaná podle názoru soudu neměla být shledána úvěruschopnou.7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně sice soudu předložila podrobný popis toho, jak úvěruschopnost žalované zkoumala s přesným uvedením jednotlivých položek příjmů i výdajů, nicméně podle názoru soudu z těchto údajů vyvodila nesprávné závěry. Podle názoru soudu žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet.11. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.12. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, na které žalovaná uhradila 21 000 Kč. Dlužná částka tak představuje 39 000 Kč, kterou by žalovaná měla zaplatit v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně vysokou částku, umožnil soud žalované tuto dlužnou částku splácet v pravidelných splátkách po 2 500 Kč měsíčně s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku. Současně soud vyslovil ztrátu výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaná jednu splátku řádně a včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení celého dluhu. Soud volil částku splátky ve výši 2 500 Kč, aby dlužná částka byla zaplacena maximálně do roku a půl. Navíc, s výší této splátky souhlasila i žalobkyně. Při splátce po 2 000 Kč měsíčně by byl dluh splacen za mnohem delší dobu.13. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalované k placení dlužné částky a ona se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 101/2023 ze dne 20. 9. 2023). Jelikož byla smlouva shledána neplatnou, nemá žalobkyně ani právo na sjednané úroky, které by byly soudem zcela jistě shledány proti dobrým mravům, ani na jiné poplatky či náklady na vymáhání.14. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 25 520,03 Kč a co do požadovaných úroků z prodlení.15. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 505 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební roz