8 C 30/2026-23 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 048 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 30. 4. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 14 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 27. 8. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný nezaplatil žalobkyni celou požadovanou částku, kdy na svůj dluh uhradil pouze částku 12 002 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek. Žalobkyně tak nyní požaduje pouze zaplacení jistiny a části poplatku v celkové výši 16 048 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný zástupkyní žalobkyně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Na výzvu soudu, aby sdělila a doložila, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v podání ze dne 6. 3. 2026 uvedla, že k této okolnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že je srozuměna s tím, že jí bude přiznáno pouze bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 30. 4. 2024, soud zjistil, že žalobkyně touto smlouvu poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč do 30. 5. 2024. Ve smlouvě byla sjednána výše nákladů žalobkyně na vymáhání případných pohledávek.5. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 27. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 30. 4. 2024 připsána platba od žalobkyně ve výši 14 000 Kč.6. Z upomínek ze dne 3. 9. 2024, 10. 9. 2024, 17. 9. 2024, 26. 9. 2024 a 11. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a téhož dne tuto výzvu odeslala žalovanému.8. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.9. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené 30. 4. 2024 poskytla žalovanému částku 14 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč vrátit do 30. 5. 2024. Žalobkyně neměla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Žalovaný na uvedenou zápůjčku zaplatil celkem částku 12 002 Kč. Poté, co byl opakovaně vyzýván ke splacení dluhu, byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím zástupkyně žalobkyně.10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce, která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).11. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). To je zcela zjevné z předložených listinných důkazů, ve kterých není jediná zmínka o zkoumání finanční situace žalovaného, i z vyjádření žalobkyně, která na výzvu soudu, aby sdělila a doložila, jakým konkrétním způsobem svoji zákonnou povinnost splnila, uvedla, že k této okolnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že je srozuměna s tím, že jí bude přiznáno pouze bezdůvodné obohacení. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.17. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost zaplatit žalobkyni, která pohledávku nabyla platným a účinným postoupením, toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedla, že žalovaný na splátkách úvěru celkem částku 12 002 Kč, je žalovaný nyní povinen vrátit rozdíl mezi touto a poskytnutou částkou, tedy částku 1 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)18. Ve zbývající části, tedy co do částky 14 050 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 16 048 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení), a to ani z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).19. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 16 048 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 1 998 Kč, naopak co do částky 14 050 Kč a příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.