8 C 35/2026-26 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 440 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr v celkové výši 142 892 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 117 452 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl v upomínce ze dne 16. 10. 2024 informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžitému splacení úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru a z příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 17. 10. 2024. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smluv o postoupení pohledávek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 24. 1. 2024, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem ve výši 25 440 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši vycházející z výše jistiny. Ve smlouvě byl sjednán úrok.5. Ze soudem vyžádaného sdělení společností , právnická osoba, . ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byly v období od 24. 1. 2024 do 30. 7. 2024 připsány částky v celkové výši 109 392 Kč od společnosti , právnická osoba, . Stejné informace soud zjistil i z potvrzeních o provedených platbách z účtu jmenované společnosti.6. Z dopisu odeslaného žalovanému dne 16. 10. 2024 emailovou zprávou soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . úvěr předčasně zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému splacení úvěru.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 11. 2025 mezi společností , právnická osoba, . a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 11. 2025 mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a žalobkyní a z přiloženého seznamu pohledávek soud zjistil, že žalobkyně těmito postoupeními nabyla předmětnou pohledávku.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . písemně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.9. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 25. 11. 2025 tuto výzvu odeslala žalovanému.10. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.11. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Společnost , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 1. 2024 poskytla žalovanému v období od 24. 1. 2024 do 30. 7. 2024 bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 109 392 Kč. Žalovaný na splátkách úvěru zaplatil celkem částku 117 452 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 16. 10. 2024. Společnost , právnická osoba, . svou pohledávku vůči žalovanému vzniklou z předmětné smlouvy postoupila na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která ji následně postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 109 392 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť náležitě nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Z předložených listinných důkazů je totiž zjevné, že žádné reálné zkoumání finanční situace žalovaného provedeno nebylo. Za zcela nedostatečný je v této souvislosti nutno označit postup, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru spoléhá na prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci. Pokud žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla před poskytnutím úvěru lustrace z veřejně dostupných registrů dlužníků, toto tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložila. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.21. Jelikož byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu povinnost podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem zjištění, že žalovaný na splátkách na neplatně sjednaný spotřebitelský úvěr zaplatil více, než kolik činila jistina (žalovaný na splátkách zaplatil celkem 117 452 Kč, přičemž jistina úvěru činila 109 392 Kč), je však nutno učinit závěr, že žalovaný přeplatil jistinu, která mu