8 C 370/2025-42 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 12. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 73 054,27 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 10. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr až do výše 53 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ujednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná dne 9. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 17. 5. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž zjistila, že výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 25 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet bezhotovostním převodem, a to dne 10. 3. 2025 v částce 34 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 9. 7. 2025. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 10. 7. 2025. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši 72 341,73 Kč, která sestává z jistiny ve výši 34 000 Kč, smluvního úroku ve výši 37 500,13 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 676,60 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 712,54 Kč.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 10. 3. 2025, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr až do výše 53 700 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti. Datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na 9. 4. 2025, konec doby platnosti kreditního rámce pak na 17. 5. 2026. Ve smlouvě byl dále sjednán úrok a poplatky.5. Z nedatovaného dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ a z nedatovaného dokumentu označeného jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupovala při zkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž stanovila výši jejího čistého měsíčního příjmu na 24 510 Kč a výši disponibilního příjmu na 15 200 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 29. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 10. 3. 2025 připsána částka ve výši 34 000 Kč od žalobkyně.7. Ze zprávy odeslané na e-mailovou adresu žalované dne 9. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neuhrazených závazků po splatnosti vypověděla smlouvu s okamžitou platností a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu.8. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a dne 5. 11. 2025 tuto výzvu odeslala žalované.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 10. 3. 2025 poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. První splátka byla splatná dne 9. 4. 2025. Žalobkyně zesplatnila úvěr dne 9. 7. 2025. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované finanční prostředky vyplaceny, je neplatná. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 ZSÚ, neboť nedoložila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost). Co se týče údajů uvedených v nedatovaném interním dokumentu žalobkyně označeném jako „Identifikované příjmy“, žalobkyně soudu nepředložila žádné bankovní výpisy či jiné doklady, o které by bylo možné tyto údaje opřít. Stejně tak nesdělila, z jakých konkrétních zdrojů vycházela při stanovení disponibilního příjmu žalované v dokumentu označeném jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“. Na výzvu soudu, aby tyto informace sdělila a aby předložila potřebné listinné důkazy, žalobkyně nereagovala. Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, a to způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Sankcí za takové porušení povinnosti je podle § 87 odst. 1 věta první a druhá téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.20. Jelikož byly žalované poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla jí podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že žalovaná z titulu neplatně sjednaného spotřebitelského úvěru něčeho plnila, a takové plnění netvrdila ani žalovaná, která v řízení zůstala pasivní, vycházel soud z toho, že výši poskytnuté jistiny nen