11 C 227/2020-95 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou původně u Okresního soudu v Prostějově, na žalovaném zaplacení částky 32 628,87 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na ni byla postoupena pohledávka [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a [jméno] [anonymizováno], [datum narození]. Právním předchůdce žalobkyně poskytl jmenovanému úvěr z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ve výši 48 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22 % ročně. [jméno] [anonymizováno] zemřel dne [datum], jeho majetek nabyl pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] – žalovaný jako jediný dědic. Žalobkyně se proto na něm domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 32 628,87 Kč, úroku ve výši 22 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně vždy z uvedené částky ode dne následujícího po úmrtí zůstavitele, tedy od [datum] do zaplacení. 2. Okresní soud v Prostějově nepovažoval s odkazem na výhradu soupisu uplatněnou v dědictví za vhodné vydat elektronický platební rozkaz. Proto po vyměření zbývající části soudního poplatku postoupil věc Okresnímu soudu v Táboře jako soudu místně příslušnému. Vzhledem k tomu, že návrh nebyl zcela opodstatněný, nevydal zdejší soud platební rozkaz a ve věci nařídil jednání. 3. Z provedených důkazu soud zjistil, že smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - [anonymizováno] ze dne [datum] [datum] byla mezi [právnická osoba] na straně jedné a [jméno] [anonymizováno] na straně druhé uzavřena smlouva o úvěru ve výši 48 000 Kč s datem čerpání nejdříve [datum]. K čerpání došlo převodem na běžný účet dlužníka. Účastníci sjednali podmínky splácení, roční úrokovou sazbu ve výši 22 %. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobcem dne [datum] a z přílohy k této smlouvě obsahující mimo jiné seznam pohledávek za zůstavitelem s jejich vyčíslením považuje soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu. 5. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově sp.zn. 34 D 314/2016 bylo zjištěno, že zůstavitel [jméno] [anonymizováno] zemřel dne [datum] jako rozvedený, bez zanechání závěti, jediným zůstavitelovým dědicem byl žalovaný [celé jméno žalovaného] [datum narození] bytem [adresa]. V řízení o pozůstalosti [celé jméno žalovaného] dědictví po zůstaviteli neodmítl, uplatnil však právo výhrady soupisu ve smyslu § 1674 a následujících občanského zákoníku s tím, že soupis byl nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným dědicem ve smyslu § 1687 a 1688 občanského zákoníku. Dle protokolu o jednání a usnesení ze dne [anonymizováno] č.j. 34 D 314/2016-24 činila obvyklá cena majetku a jiných aktiv 124 052,75 Kč, výše dluhů a dalších pasiv 363 632,49 Kč a výše předlužení pozůstalosti 239 579,54 Kč. Současně bylo deklarováno, že žalovaný jako jediný dědic dědictví neodmítl, s ohledem na výhradu soupisu uhradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 občanského zákoníku). Z protokolu o projednání pozůstalosti následně soud zjistil, že pasíva se skládala z nákladů pohřbu zůstavitele v částce 13 959 Kč, dluhu právního předchůdce žalobce za zůstavitelem z důvodu smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] ve výši 201 108,04 Kč, z důvodu smlouvy o úvěru u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 32 628,87 Kč, z důvodu smlouvy o úvěru u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 70 156,04 Kč a konečně z důvodu nesplaceného revolvingového úvěru u [právnická osoba] [číslo] ve výši 45 780,54 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo zpochybněno, vyplynulo, že v mezidobí nedošlo ani k částečné úhradě dluhu. 6. Při právním posouzení soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o.z.); vycházel zejména z níže uvedených ustanovení. Podle § 1674 odst. 1 o.z. nemůže zůstavitel odejmout dědici právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Podle § 1706 o.z. uplatní-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1713 o.z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § [číslo], a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. Podle § 1707 o.z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu, k plnému uspokojení zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví je tím již vyčerpána. Dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k plnému uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízení likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Musí tedy postupovat podle skupin uvedených v § 273 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále z. ř. s .) a nejdříve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávali správu pozůstalosti, poté dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec ostatní dluhy. Kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je tedy povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, poskytnout každému z věřitelů takové plnění, jaké by na něj připadalo při nařízení likvidace pozůstalosti; přitom musí, jak je uvedeno shora, postupovat podle skupin uvedených v § 273 z.ř.s. Pokud je uvedený postup uložen dědici při dobrovolném plnění závazků, tím spíše jej musí respektovat soud při rozhodování o povinnosti dědice zaplatit dluh toho kterého z více věřitelů. Jak je uvedeno shora, skupiny, které je třeba respektovat v rámci rozvrhového usnesení při likvidaci pozůstalosti, jsou definovány v § 273 odst. 1 z.ř.s. V posuzované věci bylo s odkazem na ustanovení § 273 odst. 1 písm. a) z.ř.s. povinností dědice na prvním místě uspokojit pohledávku vypravitelky pohřbu [jméno] [příjmení] v částce 13 959 Kč. Na ostatní věřitele potom zůstává k rozdělení částka 110 093,75 Kč. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 273 odst. 4 z.ř.s. se pohledávky patřící do téže skupiny uspokojí poměrně, nelze-li je uspokojit zcela (všechny pohledávky ze smluv o úvěru jsou pohledávkami ve smyslu § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s.), vyhověl soud žalobci pouze do takové výše, jaká odpovídá poměru jeho pohledávky k ostatním pohledávkám vzhledem k rozdělované částce. Součet pohledávek k uspokojení podle § 273 odst. 1 písmeno h) z.ř.s. činí 349 673,49 Kč, k rozdělení zůstává částka 110 093,75 Kč, k uspokojení věřitelů v téže skupině tak může dojít v rozsahu 31,48 %. Žalobci proto z pohledávky ve výši 32 628,87 Kč náleží 31,48 %, tedy částka 10 272 Kč. Proto soud žalobě co do částky 10 272 Kč vyhověl a ohledně částky 22 356,87 Kč žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. Pokud jde o požadavek na úhradu úroků a úroku z prodlení, lze odkázat na ustanovení § 1701 odst. 1 o.z., podle něhož dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhů žádný vliv. Nesplní-li dluh dědici dlužníka, kteří za něj ve smyslu citovaného ustanovení odpovídají, smrtí dlužníka jsou v prodlení, a tedy jsou povinni kromě zůstavitelova dluhu poskytnout věřiteli rovněž úrok z prodlení. Pokud jde o úhradu sjednaného úroku, není tedy o ní žádných pochybností. V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne [anonymizováno] č.j. 31 Cdo 895/2001, které sice posuzovalo poměry za účinnosti předchozí hmotně právní úpravy, je však dobře použitelné i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Úrok z prodlení žalobci náleží s odkazem na § 1790 o.z., a to z částky, v níž mu bylo vyhověno ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, pokud jsou účastníci úspěšní