11 C 9/2022-12 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, předmětný úvěr však řádně nesplácel, a proto po opakovaném prodlení žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Smlouvou o úvěru ze dne [datum], [číslo] (dále jen„ smlouva“) ve spojení obchodními podmínkami a sazebníkem má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr. Podle uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 106 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu, oznámení o splatnosti úvěru ve spojení s doručenkou má soud za prokázané, že žalovaný předepsané splátky řádně a včas nehradil, v důsledku čehož žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 91 428,75 Kč představující dlužnou jistinu úvěru v částce 89 858,75 Kč a poplatky v částce 1 570 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Z předžalobní upomínky je prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. o. z. pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní v souladu s ust. § 1977 o. z. aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 14 340 Kč (1 úkon právní služby 4 780 Kč - § 7 bod 5. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 3 200,40 Kč a soudní poplatek ve výši 3 658 Kč, to je celkem 22 098,40 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.