9 C 304/2021-42 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce původního věřitele [právnická osoba], podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 45 700,49 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o leasingu [číslo] ze dne 28. 11. 2003 Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému k užívání na dobu 36 měsíců předmět leasingu – [značka automobilu] řady 5 a žalovaný se zavázal za takto poskytnutý automobil hradit měsíční splátku 21 659 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední uhradil dne 10. 3. 2004. Z toho důvodu původní věřitel smlouvu vypověděl, čímž byla smlouva ke dni 15. 4. 2004 ukončena. Žalobkyně, na níž byla žaloba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 postoupena, eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 21 659 Kč jako jednu dlužnou leasingovou splátku, částku 24 041,49 Kč jako smluvní pokutu a úrok z prodlení v zákonné výši jdoucí ode dne ukončení smlouvy. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní upomínky zaslané žalobkyní. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména z leasingové smlouvy [číslo] ze dne 28. 11. 2003 ve spojení se splátkovým kalendářem a všeobecnými obchodními podmínkami původního věřitele, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli leasingovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému k užívání vozidlo [anonymizováno] řady 5 na dobu 36 měsíců a žalovaný se zavázal za užívání vozidla platit měsíčně částku ve výši 21 659 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek byla ve prospěch původního věřitele sjednána smluvní pokuta ve výši 0,3 % za každý den prodlení. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když naposledy uhradil splátku dne 10. 3. 2004. Ke dni ukončení smlouvy tedy dlužil částku 21 659 Kč odpovídající jedné splátce. Po ukončení smluvního vztahu žalovaný neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 se seznamem postoupených pohledávek a potvrzením o úhradě kupní ceny má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 25. 3. 2019. Dosud tedy dluží žalobkyni na jistině částku 21 659 Kč, a na smluvní pokutě částku 24 041,49 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky 21 659 Kč za období 16. 3. 2019 do 19. 3. 2020, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. [příjmení] to požaduje úhradu úroků z prodlení. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 19. 3. 2020. 4. Právně soud věc posoudil v souladu s § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle § 269 odst. 2 věty první zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále je„ obch. zák.“), dle kterého účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. S ohledem na § 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), byl nárok na smluvní pokutu posuzován dle § 544 a 545 obč. zák., a dále dle § 302 obch. zák. Podle § 369 obch. zák. pak byl posouzen nárok na úroky z prodlení. Výši úroku z prodlení stanovila vláda nařízením [číslo] Sb. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 269 obch. zák. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dohodnutý předmět užívání na předem dohodnutou dobu. Žalovaný se zavázal za takto poskytnutý předmět hradit pravidelnou měsíční splátku, avšak tuto svoji povinnost řádně neplnil, a proto byla smlouva ukončena. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému uhradit žalobkyni smluvní pokutu sjednanou mezi stranami smlouvy a úroky z prodlení, které požaduje po právu po žalovaném podle výše uvedených předpisů. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 1 500 Kč (1 úkon právní služby 500 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 378 Kč a soudní poplatek ve výši 1 829 Kč, to je celkem 4 007 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.