9 C 84/2022-66 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 76 313,45 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Uváděla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 na ni byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 6. 2016 mezi společností [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], narozenou 20. 11. 1951. Právní předchůdce žalobkyně poskytl [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 79 558 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. [jméno] [příjmení] však dne 28. 7. 2017 zemřela. [příjmení] využila svého práva a smlouvu ukončila. Pohledávka se tak skládá z nezaplacené jistiny včetně příslušenství. Konkrétně žalobkyně požaduje zaplacení částky 75 313,45 Kč představující dlužnou jistinu, 1 000 Kč představující smluvní pokutu a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 7. 2017 do zaplacení. Řízení původně probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1, který vydal ve věci platební rozkaz. Ten byl následně jako nedoručitelný zrušen a věc byla zdejšímu soudu postoupena jako soudu místně příslušnému. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na den 9. 8. 2022 se bez omluvy nedostavila, ačkoli o něm byla řádně vyrozuměna. Žalobce se omluvil, požádal o odročení jednání, jeho žádost však byla zamítnuta. Soud proto věc projednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 12. 3. 2019 a z přílohy k této smlouvě obsahující seznam pohledávek s jejich vyčíslením považuje soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu. 4. Z provedených důkazů soud zjistil, že smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 18. 6. 2016 uzavřenou mezi [právnická osoba] na straně jedné a [jméno] [příjmení] na straně druhé bylo sjednáno poskytnutí úvěru na část kupní ceny vozidla ve výši 79 558 Kč s tím, že věřitel byl instruován, aby částku zaslal na účet prodávajícího. Z tvrzení žalobce vyplývá, že po postoupení pohledávky nebyla uhrazena ani její část. 5. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 24 D 785/2017 bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození] zemřela dne 28. 7. 2017. Jedinou zůstavitelčinou dědičkou byla dcera [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované]. V řízení o pozůstalosti [celé jméno žalované] dědictví po zůstavitelce neodmítla, uplatnila však výhradu soupisu ve smyslu § 1674 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) s tím, že soupis byl nahrazen seznamem pozůstalostního majetku ze dne 19. 2. 2018 učiněným do protokolu dědičkou [celé jméno žalované]. Dle protokolu o jednání před soudním komisařem dne 19. 2. 2018 a usnesení ve věci pozůstalosti ze dne 19. 2. 2018 čj. 24 D 785/2017-66 činila obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částku 206 449,90 Kč, výše dluhů a dalších pasiv 282 249,46 Kč a výše předlužení pozůstalosti 75 799,56 Kč. Současně bylo deklarováno, že žalovaná jako jediná dědička dědictví neodmítla a s ohledem na výhradu soupisu uhradí dluhy zůstavitelky do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o. z.). Z protokolu o jednání pozůstalosti soud následně zjistil, že pasiva se skládala z nákladů pohřbu zůstavitelky ve výši 23 902 Kč, dluhů vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 14 560,43 Kč, dalšího dluhu vůči téže společnosti ve výši 9 782,49 Kč, dále z dluhu, který je předmětem tohoto řízení, z dluhu vůči [právnická osoba] ve výši 33 154,41 Kč, vůči [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 3 761 Kč a konečně vůči [anonymizováno 5 slov] a [právnická osoba] ve výši 120 775,68 Kč. 6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z dále uvedených ustanovení. Podle § 1674 odst. 1 o.z. nemůže zůstavitel odejmout dědici právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Podle § 1706 o.z. uplatní-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1713 o.z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § [číslo], a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. Podle § 1707 o.z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivším si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Z těchto ustanovení vyplývá, že dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu, k plnému uspokojení zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví je tím již vyčerpána. Dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k plnému uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízení likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Musí tedy postupovat podle skupin uvedených v § 273 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) a nejdříve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávali správu pozůstalosti, poté dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec ostatní dluhy. Kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je tedy povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, poskytnout každému z věřitelů takové plnění, jaké by na něj připadalo při nařízení likvidace pozůstalosti; přitom musí, jak je uvedeno shora, postupovat podle skupin uvedených v § 273 z.ř.s. Pokud je uvedený postup uložen dědici při dobrovolném plnění závazků, tím spíše jej musí respektovat soud při rozhodování o povinnosti dědice zaplatit dluh toho kterého z více věřitelů. Jak je uvedeno shora, skupiny, které je třeba respektovat v rámci rozvrhového usnesení při likvidaci pozůstalosti, jsou definovány v § 273 odst. 1 z.ř.s. V posuzované věci bylo s odkazem na ustanovení § 273 odst. 1 písm. a) z.ř.s. povinností dědice na prvním místě uspokojit pohledávku za vypravení pohřbu zůstavitelky v částce 23 902 Kč. Na ostatní věřitele potom zůstává k rozdělení částka 182 547,90 Kč. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 273 odst. 4 z.ř.s. se pohledávky patřící do též skupiny uspokojí poměrně, nelze-li je uspokojit zcela (všechny pohledávky ze smluv o úvěru jsou tak pohledávkami ve smyslu § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s.) vyhověl soud žalobkyni pouze do takové výše jaká odpovídá poměru jeho pohledávky k ostatním pohledávkám vzhledem k rozdělované částce. Součet pohledávek k uspokojení podle § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s. činní 258 347,46 Kč. K rozdělení přitom zůstává částka 182 547,90 Kč. K uspokojení věřitelů v téže skupině tak může dojít pouze v rozsahu 70%. Žalobkyni proto z pohledávky ve výši 76 313,45 Kč náleží 54 419,45 Kč. Ve stejném poměru potom náleží úhrady ostatním věřitelům. Proto soud žalobě, co do částky 54 419,45 Kč vyhověl a naproti tomu žalobu ohledně částky 21 894 Kč zamítl jako neodůvodněnou. 7. Pokud jde o požadavek na úhradu úroků z prodlení vzniklých po smrti dlužnice, lze odkázat na ustanovení § 1701 o.s.ř., podle něhož dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhu žádný vliv. Nesplní-li dědici dlužníka, kteří za něj ve smyslu citovaného ustanovení odpovídají, smrtí dlužníka jsou v prodlení, a tedy jsou povinni kromě zůstavitelova dluhu poskytnout věřiteli rovněž úrok z prodlení. Jeho výše potom se odvíjí od ustanovení § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, pokud jsou účastníci úspěšní poměrně. V projednávané věci byl žalobce úspěšný z 70%, neúspěšný z 30%, náleží mu tak náhradu za 40% nákladů řízení. Ty byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 053 Kč, dále odměnou za 3 úkony právní služby po 4 180 Kč, 3 režijními paušály po 300 Kč a 21% DPH. Celkem náklady řízení představují částku 19 315 Kč, 40% těchto nákladů potom představuje 7 726 Kč.