10 C 180/2022-47 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 803,48 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinnosti žalované řádně splatit úvěr poskytnutý jí žalobkyní ve výši 70 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 6. 2017. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v čl. 6 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovanou po jeho zesplatnění, a to ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny denně až do jejího zaplacení s omezením horní hranice věřitelem uplatněných smluvních pokut polovinou výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částkou 200 000 Kč. Tuto smluvní povinnost žalovaná porušila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž část za období prodlení žalované s plněním do 15. 4. 2019 již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 58 047,60 Kč za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022. Požadovanou částku žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2022. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 5 379,63 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na jejíž zaplacení vznikl žalobkyni nárok nesplněním povinnosti žalované řádně splatit úvěr poskytnutý jí žalobkyní ve výši 40 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 11. 2017. Vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty byl mezi účastníky sjednán v čl. 6 uvedené smlouvy pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru žalovanou po jeho zesplatnění, a to ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny denně až do jejího zaplacení s omezením horní hranice věřitelem uplatněných smluvních pokut polovinou výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však částkou 200 000 Kč. Tuto smluvní povinnost žalovaná porušila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jejíž část za období prodlení žalované s plněním do 15. 4. 2019 již byla žalobkyni přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Nyní žalobkyně požaduje zaplacení sjednané smluvní pokuty z nové jistiny úvěru ve výši 37 424,09 Kč za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022. Požadovanou částku žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2022. 2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka odmítla oba žalobkyní uplatněné nároky s poukazem na zneužití práva žalobkyní, která na základě dvou obsahově téměř totožných formulářových smluv obsahujících neplatná ujednání v neprospěch spotřebitele se prostřednictvím dvou žalob domáhala nároků, které mohly být uplatněny v rámci jednoho řízení a navrhla zamítnutí žaloby, případě moderaci výše nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty soudem až do výše škody vzniklé žalobkyni. 3. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne 20. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 70 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 38,19 % ročně formou 60 měsíčních splátek po 2 386 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 143 160 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 38,19 %. V čl. 6 smlouvy byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 15. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění podle čl. 6 smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 73 998 Kč ve lhůtě 10 dnů. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 1. 10. 2019, bylo rozhodnuto mj. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 uvedené smlouvy za období od 16. 5. 2018 do 15. 4. 2019 ve výši 21 198,52 Kč. Dne 14. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou jí vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 této smlouvy za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 ve výši 12 803,48 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku dosud nezaplatila. Mezi účastníky řízení byla dále dne 21. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí finanční částky 40 000 Kč žalobkyní žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 166,43 % ročně formou 30 měsíčních splátek po 3 725 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 111 750 Kč RPSN činí 166,43 %. V čl. 6 smlouvy byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni v případě nezaplacení nové jistiny úvěru po jeho zesplatnění smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z oznámení žalobkyně ze dne 15. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění podle čl. 6 smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 51 313 Kč ve lhůtě 10 dnů. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 10. 8. 2019, bylo rozhodnuto mj. o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu dle čl. 6 uvedené smlouvy za období od 17. 4. 2018 do 15. 4. 2019 ve výši 13 622,37 Kč. Dne 14. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku, kterou jí vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 této smlouvy za období od 16. 4. 2019 do 14. 3. 2022 ve výši 5 379 Kč. Žalovaná žalobkyni tuto částku dosud nezaplatila. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 21. 11. 2017 byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 40 000 Kč, žalovaná však měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 111 750 Kč, tedy téměř trojnásobek plnění poskytnutého žalobkyní. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 166,43 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopadu 2017 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,73 % ročně. Dohodnutá výše úroků 166,43 % ročně tedy dvacetinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 30 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit téměř trojnásobek původní jistiny úvěru, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalované poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 166,43 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. [příjmení] závěr o rozporu s dobrými mravy soud učinil také ve vztahu ke smlouvě o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 20. 6. 2017, na jejímž základě byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 70 000 Kč. Přestože v této smlouvě byla sjednána výrazně nižší úroková sazba (38,19 % ročně), i tato výrazným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou, která pro období června 2017 činila pro korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,32 % ročně. Celková nevyváženost smluvních ujednání v neprospěch dlužníka je případě dané smlouvy způsobena kombinací uvedené úrokové sazby s dlouhou dobou splácení, když splátky byly rozvrženy do 60 měsíců. Nižší úroková sazba je tedy kompenzována delší dobo