11 C 276/2022-21 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 178,82 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba] nebo [právnická osoba]), dále jen původní věřitel, a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o [anonymizováno], kterou se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného běžný účet. Na základě Dodatku [číslo] ke smlouvě ze dne [datum] byl žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného. Žalovaný však přečerpal povolený limit. Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu [anonymizováno] došlo ze strany původního věřitele ke dni 9. 2. 2006 k zesplatnění úvěru. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Ze Smlouvy o [anonymizováno] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum] a Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami a úrokovým lístkem soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet. Jak je zřejmé z Dodatku [číslo] ke smlouvě ze dne [datum] a z předložených výpisů z účtu, žalovanému bylo povoleno přečerpání běžného účtu do debetu ve výši 7 000 Kč, a to v rámci produktu [anonymizováno] s úrokovou sazbou ve výši 24 % ročně. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že původní věřitel zrušil povolený limit na běžném účtu žalovaného, převedl dluh na zvláštní úvěrový účet a umožnil jej žalovanému hradit ve splátkách. Žalovaný splátky nehradil, proto byl úvěr dopisem ze dne 9. 2. 2006 prohlášen za splatný a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 10 178,82 Kč, který byl následně úročen sazbou 30 % ročně. Dlužná částka přitom sestává z jistiny ve výši 9 978,82 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Dne 17. 4. 2020 pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obchodního zákoníku“). Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku se smlouvou o běžném účtu banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 odst. 1 obchodního zákoníku, přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalovanému bude poskytnut kontokorentní úvěr povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostal do nepovoleného debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva a žádal zaplacení celé zbývající dlužné částky. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, to je celkem 2 252 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.