11 C 306/2023-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 38 198,06 Kč spolu s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalobkyně dle této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 111,33 % ročně splácet pravidelnými měsíčními splátkami dle splátkového kalendáře. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Ke dni 22. 9. 2022 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka ve výši 38 198,06 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 28 741,96 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 456,10 Kč. Dále žalobkyně požadovala úroky z prodlení a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 9 807,54 Kč. Shora uvedené částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl obsažen přímo v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] (dále jen smlouva) ve spojení se smluvními podmínkami, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě a dokladem o úhradě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně sjednaného úroku v sazbě ve výši 111,33 % ročně, a to v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč splatných počínaje od ledna 2022 vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Podle čl. VI. odst. 3 písm. a) smlouvy v případě prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Podle čl. VI. odst. 3 písm. a) smluvních podmínek vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od data následujícího po zesplatnění. Protože žalovaný na dluh i přes upomínky uhradil pouze částku v celkové výši 18 816 Kč, byl úvěr dopisem ke dni 22. 9. 2022 zesplatněn. Předžalobní výzvou ze dne [datum] (doloženou včetně podacího archu) je prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Dlužná částka přitom sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 28 741,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 456,10 Kč vyčíslené ode dne následujícího po zesplatnění dluhu do dne sepsání žaloby, kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení. Struktura dluhu přitom vyplývá z žalobkyní předloženého dokumentu Rozložení plateb. Soud při právní kvalifikaci postupoval dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného obohatí bez spravedlivého důvodu, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatným je právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. V dané věci je na místě ve světle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu posoudit smlouvu jako takovou z hlediska dobrých mravů, a to v závislosti na celkovém zatížení, které dlužníku obsah předmětné smlouvy z hlediska jeho majetkové situace a srovnání vzájemných práv a povinností přináší, neboť meritum dále uvedené judikatury spočívá v tom, zda nároky věřitele ve svém souhrnu nejsou ve zjevném rozporu s dobrými mravy. V dané věci si účastníci sjednali úrok z úvěru ve výši 111,33 % ročně, RPSN pak dosahovala výše 190,14 % Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že smlouva je v části, ve které si účastníci sjednali úrok ve výši 60 % ročně, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V nyní projednávané věci byly sjednané úroky z úvěru dosahující téměř dvojnásobné výše než úroky, které byly Nejvyšším soudem ČR označeny za nemravné (viz jeho obdobná rozhodnutí ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 nebo sp. zn. 20 Cdo 474/2006). Podle odborné literatury (Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091)„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” Soud proto považuje ujednání účastníků o úrocích ve výši 111,33 % ročně za absolutně neplatné. Co se týče smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ta není sama o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění jejího navyšování jednorázovými smluvními pokutami ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, již je citelným zásahem do majetkové situace dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních pokut jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravnou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), kdy v případech, kde se RPSN pohybuje v rozmezí 94,98 % až 148,17 % ročně je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný proti tomu žalobkyni uhradil částku 18 816 Kč. Proto byla žalobkyni přiznána částka 11 184 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbytku nárokovaných částek byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., který stanoví, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z výsledku sporu vyplývá, že úspěšnějším byl žalovaný, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly, proto rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.